Kapitola čtvrtá: Jamie

Zase škola. Hrůza. Koho to má pořád bavit vstávat v takovou nekřesťanskou hodinu, a navíc po super mejdanu?! Ještě rozespalý a se zívající hubou dokořán mířím do koupelny, kde zůstanu nevěřícně stát do zrcadla a civím na tu zrůdu, co na mě hned po ránu vybafla. „Hošane, tak to ne,“ promlouvám sám k sobě a okamžitě popadnu ségřin korektor, abych zamaskoval znatelné kruhy pod očima. A gel na vlasy. Na to nesmím zapomenout. Vlasy jsou totiž moje největší chlouba. Dávám si na nich záležet více než na čemkoli jiném.

Konečně nasedám do auta, ještě nasadím sluneční brýle a může se jet do školy. Panečku, to budou zase holky žasnout! A jedna přes druhou budou pokřikovat, že chtějí svézt. To tak, mám Chloe, kterou miluji víc než sám sebe, a to je co říct. Jen poslední dobou se mi zdá tak trošku jiná. Bude to tím, že se přes prázdniny docela zakulatila? Ale ona to určitě shodí. A taky je dost náladová. Copak se to s ní děje?

V hlubokých myšlenkách přijíždím před školu. Kupodivu se nedočkám všeobecného holčičího rozhlasu typu: „Už je tady!“ nebo „Páni, ten má fáro!“. Copak se s celou školou přes prázdniny stalo? Že by se všechny upjaly jen na Alexe a Matthiase? Ale copak Alex... Ten se od začátku školního roku ještě neukázal. Kdo ví, kde je mu konec.

„Ahoj,“ zapiští vysoký dívčí hlásek. Ajéje, Samantha, už je to tu zase. „Tak co včerejší mejdan? Je vidět, že ses dost bavil.“ „Jo, ušel,“ useknu a šinu si to dál do třídy. Dneska odmítám reagovat na jakékoli primitivní dotazy. Moje nálada je na bodu mrazu.

Korunu tomu ještě přidá Chloe, která mi o přestávce volá, zda bych za ní nepřišel. Potřebuje mi totiž něco důležitého sdělit. No copak to zas bude? Chystá se mě sekýrovat za to, že nesedím doma na zadku a lítám po všech čertech? Lépe řečeno po mejdanech? Copak o to, já jsem jí věrnej až za hrob, to ona neví, jak klukovi zachovat věrnost. Párkrát jsem jí to odpustil, ale jestli se mi zase bude omlouvat, že mě podvedla, to jí nepřeju!

Nasupený dorazím na školní záchodky, kde to smrdí cigaretovým kouřem, trávou a voňavkou s vůní vanilky. To asi Matthias si tady už dnes zapálil. Dost nepříjemná kombinace vůní.. „Tak co je?,“ osočím se na Chloe, která se celá třese a vlasy jí trčí do všech stran. „Ty jsi se dnes ráno nečesala?“ „Cože? Proč bych se nečesala?“ To jsou vlasy? To co máš na hlavě?,“ nemůžu si odpustit rýpavou otázkou. Ona ji však ignoruje a pokouší se mi třepajícím se hláskem něco sdělit „Já....já...jsem asi těhotná.“

Nestačím na ni zírat. Tohle je vážně pravda? „Cože jsi?,“ ujišťuji se, zda jsem správně slyšel. „Ano, jsem těhotná. A ne asi, ale určitě.“

„Neříkej, že to máš se mnou! Já nechci být v osmnácti otcem. Mám školu, chci jít na vejšku. Chci si užívat života. A ne zakládat ani ne ve dvaceti rodinu. Na to nemám prachy. S tím nepočítej.“

„Já jsem ale neřekla, že to mám s tebou. Pravdou je, že nejsi jediný, s kým jsem se vyspala. A ten dotyčný dítě také nechce. Nevím co mám dělat. Jsi moje jediná útecha a opora. Poraď mi.“

„Za to si můžeš sama. Já ti asi neporadím. Běž si za tím svým miláčkem a vyřešte to spolu. Mě už neotravuj!

Naštvaně za sebou prásknu dveřmi a je mi jedno, že hluk, který způsobím, jde slyšet přes celou školu. Nasedám do auta, otevřu všechna okénka a nechám proudit zářijový vzduch do auta.

Potřebuju si zapálit, vypít láhev něčeho uklidňujícího do dna, potřebuju vypadnout. Vím o někom, kdo mi tyto požadavky vždycky a s ochotou splní. Tak kde je kurva Alex?!