Občas se sny plní. U těch erotických to není koneckonců nic těžkýho. To ta chvíle. Stačilo jí jediný slovo. "Tebe." Jako bych to nevěděl celou tu dobu nejen kvůli svému vysokému egu obdivovanýho kytaristy. Ale když to řekla, nešlo to už dál popírat ani ignorovat. Ačkoli vím, že není tak nevinná jak předstírá, počáteční spojení rtů je spíš váhavé. Němá otázka, na níž se mi dostalo jednoznačné odpovědi.
Vážení, když po vás vyjede jeptiška, splní se vám tajný sen všech puberťáků. A že ona se skutečně nechovala jako jeptiška. Takže jsem si mohl tisíckrát říkat, že mě její otec zabije, ale když máte jazyk týhle nebezpečný holky až na mandlích a zároveň vás šimrá křížek na jejím řetízku, když se k vám naklání a z výstřihu na vás vykukují výstavní kozy, prostě nemyslíte. Tak se pokochej tetováním, když se ti tak líbí. Stahuju tričko a spokojeně se zašklebím když si uznale změří mou postavu. Tohle jsi v tom obdivujícím výčtu tehdy zapomněla. Už nezapomeneš. Špičkou jazyka objede linii draka a když o mé rameno zaškrábe zuby, překvapeně a trhaně se nadechuji. Tolik tedy k mé představě že ji budu kazit. Rozpouštím úhledný drdol doplňující spořádanou image a probírám se jejími vlasy. Všímám si že u kořínků jsou přirozeně zrzavé. "Silvie..." vydechnu do nich její pravé jméno.
"Jestli mi tak chceš říkat, sundej mi ten řetízek. Silvie nevěří v nic, jen sama sobě," vymíní si a ještě ani nedořekne a já už rozepínám uzávěr její stříbrné ozdoby která jí je zřejmě i pomyslným závažím. Odhazuji ho na poličku. Zůstane mi jako trofej pro chvíle, kdy budu o pravdivosti tohohle zážitku pochybovat.
"Proč zrovna Soňa?" zajímá mě, jelikož sama nevypadá že by se hrnula do odstrojování. Její slušný dojem ve mně přetrvává a nedovoluje mi na ni tlačit.
"Soňa se jmenovala moje starší ségra. Zmizela. Shodou okolností právě ve chvíli kdy se otci postavila. Možná i proto mě otec tak nesnáší. Neměla jsem si vybírat tohle jméno, ale byly jsme si hodně blízký. Ale dost mluvení," vysvětlila a radši si sama sundala tričko.
Pochopil jsem proč s tím váhala. Její postavu jsem koneckonců už viděl na záchodech a stydět se za ni skutečně nemusela. Skrývala modřiny. Každou z nich jsem políbil a ona se z toho zdála být poněkud mimo. Jako by nikdy nepoznala nenásilný chování. Až ze sebe dostanu ten nadrženej přetlak velící mi chovat se jako přesně to zvíře na který je asi zvyklá, předvedu jí tu nejpěknější stránku erotiky. Zahákl jsem prsty pod ramínko podprsenky a ona nepatrně kývla. Nikdy bych nevěřil že na sobě může mít něco rudýho. Ale moc dlouho to na sobě neměla. Ani tentokrát jsem se nedočkal své oblíbené zrzavé, byla důvěrná kamarádka se žiletkou. A sápala se po mých džínách aby vyrovnala situaci. A skutečně ji vzala do svých rukou. Zkušenými a osvědčenými tahy. Ještě chvíli a vybouchnu z týhle sexy jeptišky jak puberťák. Ale ona se neptala, takže prostě nepřestala dokud nebyla se svou hrou u konce. Převalil jsem se na ni a ruce jí podržel nad hlavou, zatímco tou druhou jsem oplácel její péči. Zaškubala sebou a když ze zrychleného dechu přešla k čím dál hlasitějšímu křiku, musely mé rty opustit její tetování na levém prsu a tišit ji líbáním. Se spokojeností jsem zjistil že jsem ji ozdobil cucflekem. Nejen já na ni budu mít vzpomínku, trofej. A mám tě. "Dane..."
Stejné oslovení od značně protivnějšího hlasu mě přeneslo z toho krásného obláčku Soniných očí zalitou opojenou mlhou do příšerné reality. "Neuzurpuj si naši spolužačku jen pro sebe, Soňa přišla navštívit mě!" Dělá si ségra prdel?! Ještě že bylo zamčeno.
"Pokračování příště," vzdychla mi roztouženým hlasem do světlých vlasů a zatímco hledala po celém pokoji svršky, připomněla mi opravdový důvod své přítomnosti. "Chci tu složku. Už si ji snad zasloužím."
Možná jsou všechny ženský stejný svině. Ještě se ani nevzpamatovala ze spouště kterou v jejím těle nadělaly moje prsty a už byla ochotná všechno popřít. Jako by mi snad platila, nebo co. Na jednu stranu jsem se jí nedivil. Poté co jsem si detailně a několikrát přečetl tu složku jsem chápal, že nic víc než jen nezávazný úlet sobě ani mně dovolit nemůže. Jako by mě osvítil duch svatej když mě napadlo si všechen její obsah okopírovat. Pod matrací ho měla na dosah, ale samozřejmě měla jiné myšlenky než ho tam hledat. Proto jsem jí s klidem dal její zaslouženou složku, pro jistotu v originále a snažil se potlačit uraženost nad jejím postojem. Nikdy mi přece nebyly úlety proti mysli... "Ještě ten řetízek. Dane, potřebuju ho."
"Nepotřebuješ, Silvie," připomněl jsem jí. Silvie ho skutečně nepotřebovala. To pro Soňu byl z jakéhosi zvláštního důvodu důležitý. Ale když jí ho nedám, bude mít důvod přijít znova. Pochopitelně netušila kam jsem jím mrštil.
"Doufám, že jste už oba oblečený," uslyšel jsem hlas Olivie za dveřmi. Samozřejmě že to věděla. Nepřekvapovalo mě ani že z toho nedělala žádnou vědu. "Jestli jste to nestihli, je to tvoje ostuda, bratříku a omlouvat se nebudu."
Než se ale stihla dobývat do zamčených dveří, ucítil jsem tupou ránu v zátylku. Moje nejlepší flaška vína, již položila na zem než se na mě vrhla...
Tma. Jen pomalu jsem otevíral oči. Zvláštně mě pálilo na hrudi. A samozřejmě bolelo za krkem. Soňa nikde. Sbalila složku, dokonce i objevila řetízek a zmizela, zřejmě oknem, které nechala otevřené. Pochopil jsem, že nikdy neměla v plánu nám cokoli říkat.
Pálení na prsou jsem pochopil hned vzápětí. Zarudlá kůže na sobě měla černý inkoust. Ta mrcha mě tetovala. Znakem, který jsem ještě před několika hodinami líbal. Který měla ona i Alex a zřejmě byl shodný pro všechny členy té jejich vražedné organizace.
Na zrcadle jsem objevil rudou rtěnkou napsaný vzkaz. Nebylo to prvně, ale bylo to poprvé, kdy měl takovýhle obsah.
Můžeš se k nám jen přidat nebo zemřít. Zabít jsem tě nedokázala. -Silvia Siegelová
Žádné komentáře:
Okomentovat