Kapitola dvacátá první: Samantha

Dan mi předal informace o Olivii. To bude muset stačit. A musím uznat, že v posteli je fakt dobrý. Stálo to za to. Teď jen vymyslet, co Olivii udělám. Při přemýšlení uvidím na lavičce Soňu. Posadím se vedle ní.

„Ahojky .. blbej den?"
„Ahoj, blbej den .. spíš blbej celej život."
„Alee, každej má lepší i horší dny, ale zase bude líp, uvidíš,“ usměji se na ni. Jen přikývne.
„Už sis našla nějaké kámoše?" zeptám se.
„Relativně jo, nečekala jsem to, ale baví se se mnou spousta lidí. Ty asi nejsi od nás z ročníku, viď?"
„Nene, jsem mladší. I když hodně lidí od vás znám dobře. Některý až moc...," řeknu a vzpomenu si na Alexe.
„Povídej!" se smíchem se na mě koukne.
„No .. jde o kluka, kterej je teď pohřešovanej, takže ho ani neznáš.."
„Alex?" zeptá se.
Překvapeně na ni kouknu: „Jo... koukám, že už jsi o něm slyšela. Na mejdanu na oslavu konce prázdnin... a vlastně celé léto .. bylo úžasné jen díky němu. Hrozně mě změnil, ovlivnil... a teď je pryč...," vzpomínám.
„Určitě se najde, znáš ho, někde se ožral a za pár dnů se zase objeví a bude dělat, jakoby nic. A mimoto by vám to spolu slušelo."
„Jo, asi jo... musím letět, tak se měj, zase někdy!" řeknu a rychle odcházím.

Tohle bylo divné. Odkud ho Soňa tak zná? Vždyť je nová a Alexe nikdy neviděla? Hmm... něco mi tu nehraje, na té holce je něco divného.

Další den po škole jdu do své práce. Ano pracuji. Moje mamka vlastní Sushi restauraci a nechala mě tam dělat servírku. Jsem ráda, peníze se vždy hodí. A hele, to je Matthias. Co ten tu chce? A je tu s nějakou holkou. Tu jsem teda ještě nikdy neviděla. Je pěkná a starší. Jak jinak, prostě Matthias. Jdu ho obsloužit a zeptám se ho na Olivii a Alexe. Náš rozhovor mě moc nepotěší. Ještě jsem si dávala naděje, že by Alex být takový nemusel, ale Matthias mě ujistil o opaku. Sakra. A ještě se mu Alex chlubil. Super! Nesnáším ho! A tu couru taky! Jak jsem do něj mohla být zamilovaná? Ale pořád jsem, úplně mě zlomil. Nejdřív mě tak zkazí, ne že by mi to nějak vadilo, a teď zjistím tohle? Ale hodili jsme se k sobě. No co, už bych s ním nemohla být, i kdyby se tady náhle objevil. Ani náhodou, už nikdy s ním nic mít nechci! A stejně je pořád pohřešovanej. Stejně by mě zajímalo, co s ním je. Nepřemýšlej nad ním pořád, Samantho! Je to hajzl, vytáhni ho z té tvojí blbé palice! Je mnoho lepších kluků! Jsi volná, užívej si toho, přece se ti to s Danem nelíbilo? Líbilo, tak vidíš. To bys zadaná nemohla dělat! Protřepu hlavou a jdu obsloužit další zákazníky.

Po práci mi volá Jamie.

„Ahoj Sam, nechceš se zítra někde sejít?“ zeptá se.

„Jo, jistě budu ráda,“ odpovím.

„Tak jo, domluvíme se ještě ve škole, musím končit, tak pa.“ zavěsí.

Další den jdu s Jamiem do cukrárny. Mám v plánu ho zasvětit do svých hnusáren na Olivii. Ale najednou se na něj zahledím. Nevím, co to do mě vjede, ale prostě ho začnu líbat. Líbá dobře. Jde vidět, že si to užívá. Taky se poddávám. Nepřipadám si jako mrcha, prostě jsem ublížená a on taky. Je mi jedno, že je zadaný, stejně je Chloe taky děvka. A podvedla ho daleko hůř. Navíc kdyby chtěl, tak mě zastaví, ale to nedělá. Najednou ale přestane. Aha, Chloe. Páni, ona omdlela. Nechává mě tam a jde za ní. Chápu to. A je mi to vlastně jedno. Zaplatím a jdu pryč.

Po cestě uvažuji, proč jsem to vlastně udělala. Je to kvůli Alexe? Jo, je. Zkazil mě. Zranil mě. Stává se ze mě coura. Ještě nedávno jsem byla ta malá, milá holčička. No co, tohle daleko lepší! Vyrostla jsem a klidně budu kurva. Vždyť je to super. Už chápu Matthiase a i Olivii. Vlastně už jí ani nic udělat nechci. Třeba ji kdysi taky tak někdo zkazil. A i když mě pořád bolí, co Alex udělal, já teď vlastně dělám to stejné. A kdybych něco udělala Olivii, stejně by to nepomohlo. Ani bych se necítila líp. Takhle se cítím dobře. Kluci jsou můj lék, už jsem na to přišla. Ale něco bych ráda zjistila. Odkud zná Soňa Alexe. Vážně mi na té holce něco nehraje. Vždy jsem byla hrozně zvědavá a tohle musím prokouknout.

Jdu domů kolem Danova baráku. Vzpomenu si, jak jsem tam s ním nedávno byla. Musím se usmát. Najednou vidím vybíhat Soňu. Wow, ta má teda naspěch. Ani si mě nevšimne a vrazí do mě. Spadnu a než se stihnu vzpamatovat, vidím ji utíkat dál. Co to sakra? To se ani neomluví? A co tam dělala? Ta holka je čím dál divnější a nezdá se mi, že by to byla nějaká křesťanka, jak pořád tvrdí. Půjdu ji sledovat.