sobota 2. května 2015

Kapitola čtyřicátá čtvrtá: Silvie

Nechápu to. Co se mezi námi děje? Nebýt pitomé mafie, všech těch pitomých skandálů a incidentů, náš vztah s Danem by byl perfektní. Poslední dobou se ale odcizujeme. Můj cit k němu se nemění, ale pod nátlakem a myšlenkami na to vše, co skrýváme a děláme, na sebe prostě asi nemáme myšlenky. Nebo ... ne, to že by mě přestal milovat si odmítám připustit. Po letech smutného života můžu být konečně šťastná. A taky budu. Tohle přechodné období zmizí a naše soukromá pohádka bude pokračovat.
Cesta do Sushi baru je dlouhá, a tak mi poskytuje spoustu času k přemýšlení. Hovor od Sam přišel vhod a brigáda se taky hodí. To, co se stalo jejím rodičům je šílená katastrofa a v podstatě za to můžu já. Já jsem všechny do mafie zatáhla. Poslouchat otce, nic z toho se nestalo. Potůčky slz mi stékají po obličeji. Ještě, že už jsem na místě. Osušuji si obličej kapesníčkem a vcházím dovnitř.
"Ach bože!" ozve se výkřik od baru. Když si mé oči zvyknou na šero, spatřím Sam. "Lekla jsem se tě. Nějak jsem zapomněla, že máš přijít .. " Všimnu si poloprázdné láhve medového Jacka položené na baru.
"Neasi, to už alkohol lidem dělá," mám nejdřív tendenci moralizovat, ale pak mi dojde, že to je to poslední, co Sam teď potřebuje. "Sam, měla bys s tímhle skončit. Začít si užívat života. Najít si nějaký nový smysl, něco, co tě z toho vytáhne. Nemůžeš truchlit věčně a byla by škoda utopit nadějný život v alkoholu. A to i v medovým Jackovi."
"Smysl života je láska. Tu jsem ztratila. Jak tu opravdovou, tak rodičovskou. Přátelskou. Přišla jsem o všechny okolo sebe." Praští pěstí do stolu a pozoruji, jak se jí lesknou oči. "Ale to je jedno. Jdu tě zaučit, pomoc vážně potřebuju. S Pierrem to tu sami nezvládáme. Já obsluhuju, on vaří. A od tebe bysme potřebovali tak nějak obojí, abysme si mohli točit směny."
Já a kuchařka? Bezva. Když si vzpomenu na své "kuchařské umění", kdy jsem při vaření míchaných vajíček málem vyhořela, musím potlačit záchvat smíchu. Protože ale vím, že Sam hodně dlužím, mlčím a vše jí odkývu.
"Teď se pojď seznámit s kasou. Já jdu zatím uklidit ven zahrádku. Kdyby něco, řekni. Cca za půl hoďky přijde Pierre a provede tě po kuchyni."
Myslím si, že Sam bude dobrou šéfkou a mohlo by to tu pod jejím vedením rozkvést. Je do toho zapálená. A už asi vím, jak jí pomoci od truchlení. Teď ale musím plnit svou práci, takže se přesouvám za bar a prohlížím si volby a možnosti v kase. Stejně ale nejsem schopná přemýšlet nad ničím jiným, než nad Danem. Nad tím, jak jednu noc strávíme skvělým sexem a další noc odmítá jakýkoliv můj dotyk.
Zabředená do myšlenek ani neslyším otevření dveří a nového příchozího si všimnu až, když mě pozdraví. "Ahoj .. ty budeš asi Silva, viď?" vzhlédnu nahoru a málem oněmím úžasem. Usmívá se na mě nádherný, hnědooký brunet s rýsujícími se svaly pod rukávy jeho trička. "Ahoj, jasně, jsem." odpovím konečně a podávám mu ruku.
Pevně mi ji stiskne. "Tak jdem na to."
"Na co?" zkousnu si ret.
"Na prohlídku kuchyně." pozvedne obočí.
"Eh, jasně." Bože, trapas. Dvojsmysl hned v druhé větě.
Následuji ho do prosklené místnosti vzadu v Sushi baru. "To sem vidí kdokoli z ulice?"
"Ano. Rodiče Sam si na tom zakládají. Předvést jejich kuchařské umění všem. Navíc to láká zákazníky, když vidí, jaké dobroty se tu připravují." odpovídá, sedá si na stůl a gentlemansky mi přisouvá židli vedle něj.
"tak, co tvé předchozí pracovní zkušenosti?" ptá se s tázavým výrazem.
Tak víš jak. Mafie, zabíjení, intriky, krádeže, monitorování cizích osob, únosy .. "Ehm .. ještě jsem žádnou práci neměla. Sem tam jsem pomáhala otci s jeho .. obchody."
"Takže vaření nic? Nevadí, vše tě naučím. Dneska už musím jít, ale sejdeme se pozítří a vysvětlím ti přípravu jídel. Dobře?"
Jelikož už zapadá slunce, mohu ve skle na zdech restaurace pozorovat svůj odraz. "Jasně, tak pozítří." Odpovídám. Ale v tu chvíli si uvědomím jednu znepokojující věc. Můj odraz neodpovídá se mnou. Dokonce se na mě mračí. A do háje. Ohlédnu se za Pierrem, chtějíce mu navrhnout, jestli mě nevyprovodí ven, ale ten už je v trapu. Když se podívám zpět do skla, můj "odraz" už je pryč.
Běžím rychle dopředu za Sam. A i v téhle nebezpečné situaci musím přemýšlet nad tím, co se před pěti minutami stalo. Poblouznění? Láska na první pohled? Opravdu miluji Dana??

Žádné komentáře:

Okomentovat