Kapitola devátá: Matthias

Zajímalo by mě, jestli ty drby o Chloe jsou pravdivý. Chloe nikdy nebrečí nebo aspoň ne na veřejnosti. Vidím na chodbě Dana. Ten se s Chloe docela baví. Mám za ním jít či ne? Sakra vážně mi záleží na tom, jestli Chloe brečela nebo ne? Asi stárnu, že se starám o druhé. Vydávám se za ním. „Ahoj. Hele můžu se tě na něco zeptat?“ „No co ode mě potřebuješ?“ „Chci vědět, jestli to, co se říká je pravda.“ „Řekl bych, že o jejím rostoucím břichu ještě nikdo neví, ale to asi není to, co o čem mluvíš. Jo včera na záchodech brečela.“  „Díky“ Hned druhý den už zatahuju poslední hodinu, ale nevadí, musím s ní mluvit. Ve dveřích se srazím s Jamiem „Ty zasranej děvkaři dávej pozor aspoň při chůzi“ „Cos to řek?!“  „Nebýt tebe nebyla by Chloe v tom.“ „Ale prosím tě nejsem jedinej, koho měla mezi nohama a ty to víš. Jeden den sladký řečičky o tom jak jí miluješ, umřel by si pro ni a tak dále a další den když tě potřebuje se na ni vysereš. Nebo snad brečela kvůli mně?“  „Nebýt tebe byly bychom šťastní.“ „Jo aha a proto mě ona na tom rozlučkovým večírku svedla. Ne že bych to neměl v plánu taky, ale byla rychlejší. Možná ty si byl šťastný, ale pochop ona tě nemiluje tak jako ty ji, vždycky chtěla mě, ale pochopila, že se mnou nikdy nebude, tak vzala cenu útěchy. To já jsem ten koho chce a ty to moc dobře víš. Po noci se mnou byla možná štastná a vrátila se k tobě. Ke svému miláčkovi, který ji  splní to, co ji na očích uvidí, ale po chvilce ji přestaneš bavit a bude hledat zábavu zase někde jinde. Nejspíš u mě.“  „Ty zasranej hajzle.“ Praští se mnou o skřínku, vzpomenu si na pár chvatů z dob, kdy mě táta nutil dělat box a obrátím situaci ve svůj prospěch. „Ale copak štve tě, že mám pravdu?“ A sakra s kopnutím jsem nepočítal, svezu se bolestí na zem. Na obličeji mi přistane pár ran a Jamiemu se na tváři rozleje úsměv. Ten hajzl si to užívá! Mě nikdo mlátit nebude! Mě teda ne!  „Ona mě miluje. Mě! Ne tebe!“ „Jo herečka je to skvělá, myslíš, že mi to za tu noc neřekla? Úplně to slyším, jak mi to šeptala do ucha.“ Využiju situace a povalím Jamieho na zem. Každý schytáme pár pěkných ran a situace je poměrně vyrovnaná. Dokud nás nevyruší klapot podpatků. To nevěstí nic dobrého. „Pánové okamžitě do ředitelny!! Oba dva“ Já si nezačal a zase to odseru. Super dvojka z chování a dva týdny po škole. Tentokrát to bude potřebovat asi víc než jen společnou noc, ale asi i nějaký dar škole nebo dárek řediteli. To bude máma nadšená. Ale co by pro svého milovaného syna neudělala.  Všichni si myslí, že jsem takový  po otci, Děvkař po děvkaři. Pravda je, že táta je neskutečný slaboch a vůbec se nevidím, že ho máma opustila. Za to, co jsem, vděčím mámě. Vždycky mě milovala a rozmazlovala a vždycky moc dobře věděla, co chce a jak toho dosáhnout. Být syn ředitelky modelingové agentury má prostě své výhody už od dětství jsem byl mezi nejhezčími holkama, které mě milovaly a rozmazlovaly.

Úplně jsem kvůli tomu dementovi a telefonátem s mámou zapomněl na Chloe. Naťukám její číslo do mobilu a modlím se, aby to vzala. Hlasová schránka. No když nemůže Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi. Cestou k Chloe na sebe mrknu do zrcátka a zděsím se. Panebože já vypadám. Musel jsem schytat víc ran, než jsem myslel, ale řekl bych, že ON na tom taky nebude nejlíp. Myslím, že jsem mu natrhl ret teda aspoň ta krev by tomu nasvědčovala.  Přijíždím před dům Chloe a jdu rovnou k zadnímu vchodu. Nemá cenu zkoušet zvonit, stejně by mě nejspíš nepustila dovnitř. Zadní dveře jsou jako vždy otevřené. Zamířím do prvního patra do jejího pokoje. Najdu ji prohrabující svůj šatník o velikosti půlky naší školní třídy. „Chloe“ „Panebože ty si mě vyděsil, co tady chceš a jak to vypadáš!“ „Nechtěl jsem tě vyděsit, nebyla jsi ve škole.“ Posadíme se na postel. „S kým si se porval?“ „Zkus hádat.“ „Proč?“ „Chloe já vím, že ho asi nejspíš miluješ a proto jsem to musel udělat. Navenek sice děláš, že jsi v pohodě a nad věcí, ale každý si myslí, že tu lásku jen hraješ.“ „Proto si se s ním musel porvat, protože si myslíš, že ho miluju? Jsi blázen.“ „Pokud by tě miloval tak jak tvrdí tak by se na tebe nevykašlal, vždyť to může být jeho dítě. A navíc kdyby ti věřil tak se při troše drbů nenechá vyprovokovat.“ „Přišel si sem jen ospravedlnit to, proč si zmlátil Jamieho?“ „Ne, chci ti říct, že i když nesouhlasím s tím, aby sis to dítě nechala tak tě v tom nechci nechat samotnou a ať se rozhodneš jakkoliv tak ti pomůžu. Nechci být otcem v devatenácti, ale pomůžu ti, ať se rozhodneš jakkoliv. Nechci tě v tom nechat samotnou Chloe před svými  problémy nikdy neutíkám.“ „Proč mi najednou chceš pomoct?“ Oči má lesklé a hlas se ji třese. „Jsme si víc podobní, než myslíš.“ Vrhne se mi kolem krku a zašeptá „Děkuju.“  Mé tričko se stává víc a víc mokré. Hladím ji po zádech „To bude v pořádku společně to zvládneme.“ Nikdy jsem si nevšiml toho jaký má Chloe oči, chladný a smutný jak led „Víš já jsem Jamiemu lhala, že jsem si jistá, že je to jeho. Řekl mi jen, že potřebuje čas,nic víc.“ Nakloní se a pokusí se mě políbit. Odtáhnu se. „Chloe my jsme si nerozuměli všechno, co jsem řekl jsem myslel jako kamarád. Chci tu pro tebe být jen jako kamarád, chci, aby si byla šťastná a to by si se mnou nebyla.“ „Ale Matthiasi já tě mil..“ „Neříkej to, nikdy bych ti to nezopakoval tak si ušetři trápení a nech si to pro Jamieho,  on tě miluje jak nejvíc to jde a myslím, že i ty ho miluješ jen sis to ještě nepřiznala.“ Zvedám se k odchodu, když v tom mě Chloe chytí za ruku. „Prosím zůstaň tu se mnou.“  Byla to první noc za poslední čtyři roky, co jsem byl s nějakou holkou v posteli, a nic se nestalo.

Probudím se s pusou plnou blonďatých vlasů, Chloe má hlavu na mém rameni. Vlastně se neprobudím sám od sebe, ale probudí mě telefon v kapse mých kalhot, které jsem si nechal, abych potvrdil své tvrzení, že jsme jen kamarádi, ale Chloe stejně trvala na tom, abych si sundal aspoň tričko. Kouknu na budík vedle postele 8:57. Co, kdo chce v tuhle nekřesťanskou hodinu. Doufám, že jde o život. SMS od Mika, toho jsem neviděl ani nepamatuju, POTŘEBUJU S TEBOU MLUVIT, 9:30 U BENZÍNKY. Co sakra může chtít? Vyžehlit zase nějaký průser jako minule? Vandalství či prodej trávy. Má smůlu máma už toho právníka odkopla. Mike znamená vždycky jen potíže, ale dříve býval docela fajn. Opatrně vstanu, abych neprobudil Chloe. Zaváhám nad tím, jestli ji mám nechat vzkaz, ale nic ji vysvětlovat nemusím a držím se svého hesla: Společná rána vždycky znamenají potíže. Cestou k autu se srazím s nějakou holkou. Pomůžu ji vstát a uvědomím si, že ji odněkud znám no jasně to je ségra Dana jak ona se to jmenuje. „Promiň. Ty jsi Octavie, že jo?“ „Olivia“ „Aha no tak se měj krásně.“ Nasednu do auta a všimnu si, jak na mě ta černovlasá dívka na O pořád civí, zamávám na ni. Začervená se a přidá do kroku. Cestou na benzínku se zastavím pro snídani. S koblihami, kávou a ranní cigaretou přijíždím na benzínku. Mike už na mě čeká, zaparkuju vedle jeho auta a vystoupím. Do nosu mě udeří pach benzínu smíchaný s vůní trávy, která se lina z jeho otevřeného okýnka. „Sakra Miku to si rovnou můžeš na auta napsat: Poldové nechcete trávu?“ Takže co máš tentokrát za problém?“ „Já ne to Alex.“ „Cože? Máš nějaký zprávy od Alexe! Kde je? Od toho mejdanu u jezera se mi neozval.“  „Minulý týden za mnou přišel s tím, jestli dokážu sehnat pistoli. Ptal jsem se ho co se děje a on že je to pro kámoše, ale choval se fakt divně. Což teda u Alexe není nic divného, takže jsem to nechal být. Nicméně včera mi volal John, jestli nevím, co je s Alexem že mu měl něco dodat, ale neozývá se, tak jestli je v pohodě. Říkám ti kámo něco se stalo. Nevím, co Alex tentokrát udělal ale je v průseru.“ „Klid, Alex je prostě takový, občas něco podělá a tak zmizí, dokud se vody neuklidní. Vždycky jsme ho z toho dostali, takže víš, co máš dělat. Vyřídím pár telefonátů a ty se to snaž držet co nejvíc v tajnosti, ale poptej se. Neboj společně mu pomůžeme jako vždy a vrátíme ho domů. Vždycky jsem to zvládli teď to nebude jiný. „Matthiasi bojím se, že teď je to velký. Jakmile něco zjistím, zavolám.“ „Vždycky je to stejný. Uvidíme se.“