Už skoro upadám do světa snů, když mě probudí má oblíbená písnička. Lo-lo-love me like you do.. rozespale sebou škubnu, rozsvítím lampu a dojde mi, že to vyzvání telefon. Popadnu ho a mžourám na displej. Neznámé číslo. Sice mám ve zvyku je nebrat, ale v novém městě, kde nemám číslo na nikoho, asi musím.
"Soňa. Kdo volá v tuhle nekřesťanskou hodinu?"
Na druhé straně se ozvu tiché uchichnutí. "To s tou nekřesťanskou hodinou fakt sedí." To mi došlo až teď a musím se zasmát taky. "Mimochodem, tady Olivia. Říkala jsem si, jestli bys někdy nechtěla zajít na pokec."
A sakra. Zrovna Olivia. Jediný člověk, u kterého hrozí, že by mě mohl odhalit. Teoreticky, když se hodně výrazně namaluju a udělám si nějaký neobvyklý účes, možná by to šlo ..
"Jsi tam?" přeruší mé myšlenky hlas v telefonu.
"Jasně, promiň, přemýšlela jsem, kam zajít. Co třeba ten Sushi Bar na náměstí?"
"To by šlo. Tak třeba zítra v šest?"
Zaslechnu kroky na schodech. To musí být otec.
"Dobře. Budu se těšit, zatím se měj," prohodím a zavěšuji přesně v čas, protože v tu chvíli do mého pokoje vtrhne táta.
"Tvojí spolužáci začínají být dost nebezpeční. Určitě tě poznali. Představ si, že nějaká mrcha z FBI si dokonce vyhrabala mojí složku." Spustí, relativně v klidu.
A tak se snažím taky zachovat klid, dokud to jde. "Tati, nikdo mě nepoznal, vážně, víš, že moc dobře poznám, když někdo lže. Spíš jim přijde divný to neustálý vyptávání na Alexe. A o tom jsem pro změnu řekla své já tobě - bylo jasný, že to bude podezřelý, Bandě znuděných teenagerů obzvlášť."
"To je jedno. Udržuj se nadál v tajnosti, hlídej si záda, když chodíš na důležitý místa a schůzky, nikoho k sobě nepouštěj a že chci, abys pro mě získala zpět tu složku, ti je snad jasný. Ta je momentálně u toho nadrženýho dobytka, co po tobě taky vyjel. Do tří dnů chci mít tu složku na stole. Jinak to ponese důsledky jak pro tvoje kamarády, tak pro tebe. Sladký sny."
Jo, po tomhle rozhovoru budou vážně sladký.
Po celém odpoledni sledování Matta jsem zjistila, že složka skončila doma u Dana a Olivie. S Olivií mám večer sice sraz, ale ta mi jí nepřinese. Ale Dan by mohl. Uchyluji se tedy ke sledování Dana. A situace, ve které ho nachytám, se mi vůbec nelíbí.
Otcovi spolupracovníci předávající si "zboží" a Dan s dalším spolužákem, jehož jméno si nevybavuji, na zemi. Super. Jestli je viděli, jsou v háji. Když se ti dva po odjezdu černé Audiny rozloučí, Dan do mě téměř vrazí. A jelikož jsem to nečekala, spustím pravdu. Pravdu o mém otci a o tom, co hrozí jemu, pokud mi tu složku nevydá. A protože vidím, že pořád kouká po mém krku, těžko říct, jestli po modřinách, nebo po stříbrném křížku, pro jistotu dodám pár blábolů o víře v Boha.
"Dobře, tu složku ti vydám. Ale o tvým povedením tatíčkovi už to vím jak já, tak ségra, tak Matt. A podle toho, co všechno si dokázal zjistit, určitě ví o to, že o něm víme." Na jeho tváři je vidět strach.
"Všechno ti vysvětlím, ale někde v soukromí. I zdi mají uši."
"Dobře, tak jdeme .. k nám? Rodičům to vadit nebude a ségře snad taky ne."
"S tvojí ségrou jsem měla mít za hodinu sraz v Sushi baru. Předpokládám, že ze mě chtěla něco vytáhnout. Tak se rovnou sejdeme u vás a zasvětím vás oba."
Po zhruba deseti minutách chůze jsme na místě určení a po příchodu dovnitř zjistíme, že nikdo není doma. Usadí mě u něj v pokoji na posteli a zeptá se, jestli si dám skleničku vína.
"Ráda."
"Fajn, jdeme na to." Zamíří Dan do pokoje a chvíli štrachá v tuně papírů ve stole, až vytáhne tlustou policejní složku. Cestou vytáhne ze skříně Lambrusco. Posadí se vedle mě na postel, otevře víno a podá mi ho.
"Bez skleniček?" zděsím se.
"Vadí ti to? A mafiánky ze skleniček beztak nepijou."
"To je pravda," zasměju se a naklopím do sebe řádnou dávku z tý láhve. Tohle jsem potřebovala. "Začneme jednoduše. Než ti vyklopím celej svůj posranej život, je něco, co tě zajímá?"
"Zajímá mě všechno, ale .. co ty modřiny?" zeptá se a položí mi ruku na krk, přesně tam, kde mě minule chytil otec. A i když je to pouhý obyčejný dotek, v kombinaci s jeho roztomilým pohledem mě doslova očaruje. Jakto, že jsem si nikdy nevšimla, že je tak atraktivní?
"T..ty modřiny.." odpovím, když popadnu dech, "jsou taky od otce. Není to zrovna ukázkový taťka milující svou dceru."
"Dovedu si to představit .. ještě, než mi povíš o svejch životních dramatech, chci tě ujistit, že nic z toho, co mi tu řekneš, nikomu nepředám, pokud si to sama nebudeš přát. Vidím, že se špinavejma obchodama tvýho taťky nemáš nic společnýho a chci ti pomoct."
"Dík," usměju se na něj.
"A ještě jedna otázka mimo .. když jsi Mattovi říkala o svým objevu .. blonďatým s tetováním draka .. opravdu jsi myslela .. "
"Tebe," hlesnu. Víno se mnou asi dělá divy, normálně lidem do řečí neskáču a už vůbec nehrozí, že bych se dobrovolně někomu vyznala.
A o vteřinu později už se naše rty spojí. Nejdřív se mě svými rty jen dotkne a pak se mi podívá do očí, nejspíš očekávajíc odezvu. Pokládám vypitou láhev vína na zem a vrhnu se na něj. Po chvilce končím vleže na posteli, on nade mnou, svlékne si tričko a já můžu obdivovat jeho nečekaně úžasnou a vyrýsovanou postavu. Chemie mezi námi je nepopsatelná. Tohle mi na roli slušňačky věrné Bohu chybělo asi nejvíc.
Žádné komentáře:
Okomentovat