Bože, to zas bude kocovina. Ale při tom, v co se ze dne na den změnil můj život se fakt ožrat není k zahození. Dokud jsem ještě zvládal trochu myslet, vzpomínal jsem, jestli jsem náhodou nenechal na stole svoji složku, ale pak už jsem neřešil vůbec nic. Kdyby ji ale někdo našel, byl bych mrtvej. Byla to celá historie mých tajemství, všechno od informací o identitě Oliviina pravého otce až po současnou činnost. Profily nejzvučnějších jmen od celé rodiny Siegelovy přes Alexe až k mnoha dalším. S mou zvědavostí nemohli získat nikoho lepšího...
Vzpomenu si znovu na ten večer kdy jsem se probudil s tetováním na hrudi a polštářem pod hlavou, který mi tam musela dát ségra, vzhledem k vyraženým dveřím. Milé. Ačkoli to bylo neobvyklý, volal jsem hned Mattovi. Rivalita stranou, málokdo o tom věděl tolik. Ale bylo hůř. Když mi přišla všeříkající SMSka. Máme tvoji sestru. A fotka místa setkání. To, kde jsme je sledovali s Jamiem. Na níž jsem já. Nevím jestli tehdy viděli i Jamieho, ale aspoň ho nestihli vyfotit. Zachránil jsem ho. Sebe ne. Jako by členství v téhle mafii bylo mým nezvratným osudem už pěkně dlouho, už od chvíle kdy se vedle mě posadila prvního září tajemná kozatá pánbíčkářka a já se do ní zamiloval.
Věděl jsem, že tam musím. Ve své situaci jsem si nemohl dovolit dělat potíže. Navíc měli mou sestru. Když mě Soňa omráčila, Olivia mě taky zachránila. Kdo ví, co by se mnou bylo, kdyby se do pokoje nedostala. Dlužil jsem jí to.
Netrpělivě jsem u lesa stepoval už s pětiminutovým předstihem a kouřil jednu za druhou. Nervy jak nikdy. Černý Audi bych poznal i kdyby to nebylo jediný auto který tam projelo. Trochu naivně jsem za volantem očekával Soňu a možná se těšil i na zastávku v lese kde bysme dokončili od čeho nás ségra vyrušila, pokud možno aniž by mě znovu inzultovala, ale pletl jsem se. Alex. Pochopitelně.
"Nasedej Dane. Ocenil bych kdyby ses na nic neptal." Alexe jsem po tý době skoro nepoznával. Kožená bunda, za páskem pistole a odosobněný chování. Pěkný setkání s kámošem.
"Víš, že se ptát budu. A teď už na to mám i nárok, když k vám patřím," odsekl jsem místo pozdravu. Na zadním sedadle se válely nějaký provazy a lepící páska, plus další věci které jsem radši nechtěl identifikovat.
"Vím. Však jsem to byl právě já, kdo tě doporučil. Vždycky ses až nebezpečně moc šťoural ve věcech po kterejch ti nic nebylo a přesně někoho takovýho potřebujem. Co jsem slyšel, Soňa tě dokonce dostala za úkol mezi nás dostat, ale o nich moc nevím. Vlastně jsem ještě před chvílí ani netušil že je Siegelová. Znal jsem ji jako Silvii. Nejsem ještě tak dobrej aby se se mnou její tatík dělil o informace," vysvětloval a tvářil se jako by ho ten fakt upřímně mrzel. Pochopil jsem, že tohle je už Alexův život a netouží abychom ho vytrhli zlým živlům a posadili do první lavice třetí A. Ale já? Jak si mohl dovolit mě do toho vtáhnout proti mý vůli?! O té větě se Soňou jsem ani nepřemýšlel. Nemiluju jen mafiánku, ale i lhářku. Byl jsem její úkol.
"Proč jste unesli ségru? Jak jsi to mohl dovolit?! Strávili jste spolu celý léto, označoval jsi ji za nejlepší sex svýho života..." Svoji malou sestřičkou jsem před kluky vždycky chránil, ale Alex byl celoživotní kámoš. Sice šmejd, ale když slíbil že jí neublíží, věděl jsem, že mu můžu věřit. Pletl jsem se.
"V tom jsem nekecal. Nikdo jí neublíží, aspoň pokud budeš spolupracovat," uklidňoval mě a střihl ostrou zatáčku.
"Což znamená?"
"Podstoupíš všechny formality tvýho přijetí. Říkat ti je teď nebudu, jsou tajný. Dostaneš úkol a pak hurá do postele aby tě maminka nehledala. Olivii hledat nebude, údajně spí u kámošky," informoval mě. Znělo to podezřele jednoduše.
"Úkol?"
"Jak jsem říkal, doporučil jsem tě protože seš zatraceně zvědavej. Budeš jim získávat informace. Sice jsem Olivii řekl, ať vás všechny zpacifikuje, ale ta holka si vždycky dělala co chce, takže se na to vykašle. Vážně je dobrá leda v posteli. Jestli někdo bude dělat něco podezřelýho, chcem to vědět. A věř že oni si to ohlídaj a nasaděj někoho i na tebe. Ale jestli se osvědčíš, budeš si žít jako král," vysvětlil mi a na důkaz vyhrnul rukáv. Nejnovější Rolexky na zápěstí. Hádám, že ta naušnice v uchu taky nebude nějaká cetka od ťamanů. Mohl bych si rozjet hvězdnou kariéru, místo svý krachující kapely složený z neschopný směsice neochotnejch amatérů toužící se jen zviditelnit... Zbláznil ses, Dane?!
Ale jinou možnost než souhlasit jsem stejně nikdy nedostal.
Vrátil jsem se myšlenkami zpět do reality Mattova mejdanu. Předstíral jsem, že s nimi nemám nic společnýho a všichni mysleli, že moje trochu křečovité reakce, kdykoli se o mafii někdo zmíní, pramení ze strachu aby si na mě nevzpomněli. Olivii Alex skutečně tipnul správně, takže jsem musel převzít i její úkol. Naštěstí aspoň Matt se zdál tak rozumnej že na totéž, co jsem už věděl já, přišel sám. Ovšem teď budu muset dát pozor hlavně na Samanthu. Možná bych mohl taky předstírat že s ní chodím, jako tehdy Soňa. S tou jsme si to ale vyřídili. Ručně, stručně a s erotickou koncovkou. Byla přesně tak dobrá jak jsem mohl očekávat a už ani neměla důvod mi dál lhát nebo mě mlátit. Možná i jí se tím ulevilo. Ne tedy, že by odteď byl její tatík naším vztahem případně nadšený. Ani nevím, jestli se to, co mezi sebou máme, dá považovat za vztah, ale je to fajn.
Přesto se nebráním, když mě k tanci vyzve vysoká zrzka. Vždycky jsem pro ně měl slabost. Vlastně mi připomíná Soňu z té fotky, tu Soňu, jíž jen já můžu v důvěrných chvilkách říkat Silvia. Celou dobu mlčí a jen si mě zvědavě měří, možná se diví že takhle ožralej vůbec zvládám tancovat. Já, popravdě, taky. Teprve když písnička skončí na mě promluví. "Díky za tanec, Dane."
"Ty mě znáš? Já tebe ne. Jak se jmenuješ?" snažil jsem se ve svém opilém stavu působit aspoň trochu přitažlivě, ale můj hlas připomínal skřípající pilu a úsměv pacienta blázince.
"Určitě na to přijdeš," ujistila mě a zmizela. Ještě předtím ale odhalila... tetování. Existuje vůbec někdo nezasvěcenej?!
Opilost ze mně definitivně vyprchala když jsem na to přišel, přesně jak očekávala. Ale to je přece pitomost... Sonina ségra by měla bejt mrtvá... Zmizela. Shodou okolností právě ve chvíli kdy se otci postavila. Zmizelá neznamená mrtvá. Alex o tom může vyprávět.
Opět jsem se natahoval po cigaretách. Věděl jsem, že tohle je přesně ta informace po níž Siegelovi slídí. Možná bych díky ní postoupil na kariérním žebříčku. Bylo maximálně nepravděpodobné že by s nimi spolupracovala. A mě určitě chtěla přetáhnout na svou stranu, kdybych zareagoval jinak než jako opilej pitomec.
Celej ten měsíc jsem dělal co po mně chtěli. Vesměs ze strachu o své blízké i vlastní život, ale spolupracoval jsem a oni mě začínali brát. S pár lidmi jsem se začal bavit, takže jsem se dostal i k několika detailům ze zákulisí, které mě zřejmě měly přesvědčit, že členství v mafii je jedna velká sranda. Jako třeba vyprávění Simona, jak jednou v Sushi baru balil copatou servírku která si mu stěžovala na holku popisovanou jako Olivii. Napůl žertem slíbil, že ji s kámošema unese a ona mu napsala pití na účet podniku. Musel se pak hodně divit, když svoji servírku objevil zmlácenou a spoutanou ve sklepě. Párkrát jsem se za ní stavil když spala, ale v té chvíli jsem jí to docela přál. A žasl, jak do sebe věci nebezpečně zapadají. Jak boží mlýny melou.
Celý měsíc jsem dělal co po mně chtěli, téměř bezmyšlenkovitě. Informoval je i o zdánlivých zbytečnostech, jako když se před týdnem Matt sešel se svým kámošem Mikem, z kterýho smrděla tráva na míle daleko, a řešili opatřování zbraní. Cokoli mohlo být klíčové a lepší vypadat jako snaživej debil než podezřelej flákač. Ale teď jsem si musel pořádně rozmýšlet, než jsem sáhl po mobilu. Byla to přece jen sestra mojí holky. Byla by to stejná sviňárna jako nechat jim před měsícem Olivii.
Právě jsem na Mattově párty mluvil s opravdovou Soňou.
Opravil jsem asi tři překlepy způsobené alkoholem a chvíli si text prohlížel. Horší a lepší já bojovalo. Nakonec jsem stiskl tlačítko Odeslat.
Siegelová mladší odpověděla téměř okamžitě.
Žádné komentáře:
Okomentovat