Lezu do vytahaných černých legín. Co řeknu holkám, až budu mít obrovský pupek a budu se tak tak pohybovat? Jak budu chodit na párty? A co udělám s tím dítětem? Najednou cítím, že bych to neměla tolik ignorovat.
Vybíhám z domu, vlastně ani nevím, kam jdu. Potřebuju se projít, pročistit si hlavu. Najednou za sebou uslyším hlasitý smích. "Jo, Dane, řekni rodičům že jsem v práci. Dlužíš mi to, za tu aférku se Soňou. Tyjo, vždycky, když o ní mluvím, tak seš nějakej divnej. Copak nevyšlo vám to? Hele, končím." Olivia s telefonem u ucha má na sobě lepší oblečení než obvykle.
Když mě uvidí, vlídně se usměje, asi na mě nechce být zlá. Musí si myslet že jsem chudák nebo idiot. Každopádně mi jen tak mezi řečí řekne, že jde na párty u Matthiase (a když vysloví jeho jméno, tak celá zrudne) a nezbývá jí ze slušnosti nic jiného, než se zeptat, jestli nepůjdu taky.
Ani chvíli neváhám a pozvání příjmu. Alespoň uvidím Matta se kterým si poslední dobou rozumím čím dál víc. Nakonec dobře vím, že on je otcem mého dítěte a on to asi ví taky. Je fajn, že se dokázal zachovat jako chlap a pomáhá mi - bohužel však nechce ani slyšet o nějakém vztahu.
Dnes jsem byla odhodlaná to změnit.
Při vchodu do sebe kopnu skleničku punče. Ta mi neublíží, samozřejmě moc nepiju, ale potřebovala jsem něco na kuráž. Prodírám se pařícím davem a hledám jenom jednoho - Matta.
Najdu ho v jeho pokoji, kde se probírá cédéčky na komodě jakoby ignoroval všechno okolo.
"Straníš se své vlastní párty?" ptám se pobaveně.
Rychle se otočí a usměje se. "Chloe, tys taky dorazila?" přejede mě pohledem. Bože, už zase přemýšlí o tom, že jsem těhotná. "Neříkalas, že máš bejt v klidu?"
"Já jsem v klidu. Jsem tady. Je mi fajn a jsem plná energie." mrknu na něj a přiblížím se. Potřebuju, aby se nějak odreagoval. "Co to hledáš?"
"Ale... nic, jen jsem hledal jedno cédéčko. Měl jsem ho půjčený od Alexe..." odmlčí se.
"Jo, Alex. Už dlouho se neukázal. .Asi tak před měsícem a půl jsem viděla jeho auto, ale nic víc. Je to fakt divný."
"Radši se tím nezabývej," odvětí Matthias, "je určitě v pořádku."
Cítím napětí v jeho očích a pohladím ho po rameni. Opatrně se o něj opřu. Pod tričkem se mu rýsují svaly. Najednou ho líbám.
Chvilku si to nechá líbit, asi vzpomínka na staré časy, ale pak se odtrhne. "Chloe, ne, já..." Přerušuji ho a pořád ho líbám, vášnivě a energicky, opatrně ho odstrčím na postel tak, že skončím nad ním. Já jsem velitel, on je jen hračka. Jedním škubnutím mu rozepínám košili, přitom ho líbám na krku. Mám zkušenosti, které se nezapřou. Nestíhá reagovat a jen na mě překvapeně kouká. Tohle nečekal.
Skopnu boty na platformě a pevně se na něj tisknu, nepřestávám ho líbat. Chci ho, on mě chce taky. Určitě.
Když si sundavám tričko, zadrží mě. Přece jenom je silný. "Doháje Chloe, i kdyby se můj názor od minule změnil... přece seš v tom, nemůžu s tebou spát!" rozpačitě si prohrábne vlasy. Páni, pan děvkař se odmítl s někým vyspat.
"Matthiasi," pronesu poměrně hrubým hlasem, "to, že jsem v tom neznamená, že jsem nemocná. A musím říct, že sice nemám dokonalou postavu, ale ty prsa," falešně provinilým výrazem se na něj podívám, "těhotenství jim svědčí."
Dál už nemluvím, svlékám si tričko a vrhám se na něj. Trochu se stydím za už celkem velké břicho, kterého se i on trochu děsí, ale nakonec si to oba užíváme a končíme v jednom velkém objetí.
Tohle jsem potřebovala. Tohle bylo dokonalý.
Zvedá se a opírá se o paži. "Teda, to bylo dobrý," zakření se na mě. Usměju se a přetáčím se na bok.
"Víš, možná že jsem už změnil názor. Možná, že bych s tebou chtěl bejt. I takhle myslím... snažím se ti pomáhat, to víš, žejo?"
"Vím a neskutečně si toho vážím..." chytnu ho za ruku. Vím, že se kvůli mě opravdu překonává. Přemáhá svoji rebelskou povahu. Přesto mě překvapuje, když rukou zabloudí na moje břicho a chvilku jí tam nechá.
Z párty odcházím se skvělou náladou. Po dlouhé líbačce jsem se s Matthiasem rozloučila - a získala ho na svojí stranu. Je tma, ale to mi nevadí. Je mi skvěle.
Dokud odněkud nezaslechnu zvuk. Zní to jako vzlyk. Prudce se otočím a uvidím tělo v příkopu.
Nejdřív opatrně jdu, ale nakonec se rozběhnu přímo k tomu člověku. Rozsvítím mobil abych něco viděla. Zděsím se, když spatřím Samanthu...
Není mrtvá. Je špinavá, zmlácená a svíjí se v slzách. Pomáhám jí vstát, rozvazuji jí ruce a nechám jí aby se do mě zavěsila. Už jsem se s tím, že se líbala s Jamiem srovnala, takže necítím vztek.
"Unesli mě... mámě řekli, že jsem vyhrála nějakej pobyt v Británii díky vynikajícím studijním výsledkům a že to pro mě mělo bejt překvapení. Nutili mě, abych jí každej den volala a drželi mi pistoli u hlavy... mlátili mě." Zhroutí se mi na rameno a já se jí snažím utišit. Musíme dojít domů. Nechám jí u sebe přespat, takhle k sobě nemůže. "Řekli mi, že jestli něco řeknu, tak zabijou celou mojí rodinu..."
"A kdo tě unesl? Kdo to byl?" ptám se.
"Byl to Alex."
Žádné komentáře:
Okomentovat