Začínalo se mi to vymykat z rukou.
Ráno jsem začínal úlevným výdechem z faktu že stále žiju, s každým dnem překvapenějším. Ode dne kdy jsem napsal Silvii o její sestře uplynuly teprve tři dny, ale přijdou mi jako nejmíň týden. Koneckonců, chtít mě zabít, rozhodně by to neudělali ve spánku. Víceméně omylem jsem se už k jednání s nepohodlnými osobami přichomýtl. Proti tomu bylo Samanthino věznění neškodnou bojovkou na dětským táboře.
Snažil jsem se vyhýbat ségře. Když jsem den po mejdanu u Matta vystřízlivěl a našel u ní svojí složku, poštěkali jsme se jak psi a od tý doby vládne tichá domácnost. Správně bych jí měl udělat totéž co mně Silvia. Ví víc než by měla. Ale ačkoli je na zabití, tuhle možnost opravdu volit nechci. To jsem mohl udělat už před měsícem a byl bych volnej i já. Ačkoli vlastně ne. Pochybuju že by tím se mnou skončili. Jak vás jednou označí, není cesty zpět.
Šmíroval jsem tedy Olivii jestli neslídí po informacích které jsem jí sám poskytl. Samanthu jsem hlídat nemusel, tu měl na starosti Matt. Nevycházela z jeho baráku a do domu chodil leda týpek s pizzou. Co vevnitř dělala mi bylo jedno i kdyby tam řádila v trojce s těhulí. O tom koneckonců pochybuju, když jsem ji viděl, vypadala v depce. Jestli má na cokoli pomyšlení, tohle to asi nebude. A Chloe se sotva valí. Mattův erotickej život musí stát za houby. Navíc furt nebyl doma. Většinu času jsem tedy sledoval jeho. Myslím, že dát to za úkol ségře, zhostila by se ho víc než ochotně. Ale to jsem si připouštět nechtěl. Nebránil jsem svoji malou sestřičku před zlým světem aby skončila v posteli toho děvkaře. Stačil Alex. Nezjistil jsem toho moc, ale všechno poctivě hlásil a s každým hlášením se cítil jistěji. Sháněnou zbraň si vyzvedl včera. Že si dal se svým kámošem huličem brko už jsem neřešil. Mafii může bejt ukradený že sháněj u konkurence, i kdyby se nespecializovali na vyšší ligu než je tráva. Tou by si Alex na Rolexky tak rychle nevydělal.
Dneska. Dnes to budu mít buď za sebou nebo budu mrtvej. Jiná možnost neexistovala.
Silvia za mnou přišla hned druhý den po té párty. Kdybych tušil, jaký problémy s její sestřičkou budou, odpovědí na vyzvání k tanci by byla rána baseballkou. Mým prostřednictvím si smluvila se Silvií tajnej sraz. S téměř jistým podezřením že ji objevili nás zatáhla do svýho plánu zfalšovat smrt. Moc mě neutěšovala ani vzpomínka na zbytek toho večera. Hra na kažení jeptišky se zvrtla Silviinou neschopností se modlit. "Prosím, Bože, ať už mě Dan konečně ojede" asi není to pravý. Ale to ostatní jí na kolenou šlo líp.
Byla klika že byl víkend. Víc zatahování bych neodůvodnil a falešný razítka se dostávaj jen pokud plníte příkazy starýho Siegela. Nepochyboval jsem, že zabít jeho dceru dezertérku by bylo jedním z nich. Ale o tomhle doufejme nevěděl. To zjistí až to bude v plánu. Až nastražíme ohořelý dívčí tělo ukradený z márnice do jejího zdemolovanýho auta a Soňu odvezeme za hranice. Lidi přece běžně za jízdy naráží do sloupů elektrickýho vedení. Mně se na plánu nezdálo nic nebezpečnýho, promyšlenej byl dokonale, ale holky vyšilovaly s detaily jako otisky prstů a bot. Nechal jsem to ale na nich, byť by zabalený do igelitu moc sexy nevypadaly. Jakože pohled na tyhle dvě vedle sebe byl obrazem ráje.
Když jsem zvonil u Mattových dveří, vážně jsem si přišel jak ukázkovej pitomec. Snad bude doma. Nebo ne, ale doma nechá svojí pistoli. Kupodivu jsem ho ale zastihl. "Čau, kámo. Bude to znít sakra divně, ale mohl bys na odpoledne postrádat pistoli? Čistě preventivně, předpokládám že jí nepoužiju." Jo, znělo to divně.
"Ahoj, Dane, taky tě rád vidím, mám se dobře, dík za optání," upozornil mě se svou obvyklou jízlivostí na vynechání úvodních frází. Jeho nálada mi skutečně byla ukradená. Netrpělivě jsem klepal nohou. Tlačil nás čas. Vzdal tedy snahu o konverzaci a přešel k věci: "Nemůžeš čekat že ti půjčím pistoli, o který ani netuším, jak víš, aniž bych se zeptal na důvod,"
"Nemůžu ti o tom říct. Ale tobě tím nic nehrozí. Maximálně prásknu fízlům že jí máš nelegálně, jestli mi jí nepůjčíš," přešel jsem k další taktice když krachla snaha zkusit to po dobrým.
"Je mi to stejně jasný. Něco s mafií. Fízlů se nebojím, taky mám kontakty. Buď mě vezmeš s sebou, nebo na to můžeš zapomenout," vymyslel si nesplnitelnou podmínku. Čím míň svědků a účastníků takhle mise bude mít, tím pravděpodobněji z ní vyvázneme živí.
Nešlo to po dobrým. Nezabralo vydírání. Musel jsem vsadit na hrubou sílu. Baseballku jsem s sebou opět neměl, ale pěst postačí. Kdyby s tím ovšem nepočítal. Hbitě ucukl jako by to očekával od chvíle, kdy jsem zapřel prst do jeho zvonku. Místo toho jsem jednu koupil já. Mlátit mě ale nechtěl, na to byl moc zvědavej. "Co s tebou mám dělat, ty idiote. Jestli chcípneš, možná po tobě Chloe pojmenuje to svý děcko. Matt junior, stejnej pitomec jako tatínek. Případně Matthilda, pokud to bude holka," neodpustil jsem si aspoň rýpnutí. Rozesmál se."Víte už vůbec, co čekáte?"
Zarazil se. Výraz v rozesmátým obličeji ztvrdl a potlačil úšklebek. "Já nečekám nic a ona to dá k adopci. Zjišťovat pohlaví by jí moc nepomohlo, je s hormonama v háji. Bulí i u reklam na kondomy," vysvětlil neochotně.
"To nebude hormonama, Lituje že do nich nezainvestovala místo nový kabelky," vysvětlil jsem mu. Taky by mi to v jeho situaci nepřišlo směšný. Totálně to zruinovalo jeho pověst děvkaře. Jako by si na čelo vytetoval "Amatér".
Silvia a už vůbec její sestra nebyly z přírůstku do naší mise nijak nadšené. Zbraň nedal z ruky, jako by mi viděl do hlavy a věděl, že jen co ji získám ho vykopnu z auta. Vyfasoval pár gumových rukavic a desatero paranoidních mafiánských sester v němž nebylo ani "nezabiješ" ani "cti otce svého a matku svou", nýbrž bezpečnostní pravidla. Celkem okatě balil Siegelovou starší, nejen proto, že ta mladší ho poslala do háje už dávno. Možná i on propadl jejich kouzlu. Nemohl jsem ho nechápat, ale musel jsem mu připomenout jeho těhotnou přítelkyni.
"Proč máte na zadní sedačce mrtvolu? Nezabila jí ta vaše mafie, že ne?" všiml si, jen co se podíval jinam než do výstřihu Silviiny sestry.
"Myslíš, že kdyby jo, přiznali jsme ti to?" odbyla ho Soňa.
"No tak, kočko, ubalíme a uvidíme, uvolníš se..." nevzdával to. Nikdy se nezmění. Chudák Chloe. Ne, že by jí to svým způsobem nepatřilo, taky si s kluky ráda hrála, než jí na sexappealu začal ubírat balon místo břicha.
"Ty seš idiot, Matthiasi," zvedla oči v sloup Silvia, zatímco Soniny zasvítily: "Ty zas tak blbej nejsi! Když se v autě najde tráva, vysvětlí to tu nehodu." To jsme museli uznat i my ostatní.
Už nejmíň podesátý mi zvonil mobil. Kdo otravuje? Jamie? Ignoroval jsem to. Nenapadalo mě nic, co by mi mohl chtít. Možná mi mohlo připadat nápadný když volal i Silvii a Mattovi, ale v tý chvíli jsem prostě jen myslel, že se nudí. Na pokec nebyl čas. Dojeli jsme na místo. Státní hranice, první zastávka. Soňa vytáhla kufry z auta a na rozloučení se objala se sestrou. Z auta jsme vystoupili i my dva, byť rozloučení s námi omezila na pouhé poděkování za pomoc.
Doprovodili jsme ji. Situace vypadala dokonale optimisticky. Zachránili jsme ji.
Všem nám ve stejné chvíli zazněl mobil. Skryté číslo. ANI TOHLE NENÍ NEHODA.
A v té chvíli naše auto vybuchlo.
Žádné komentáře:
Okomentovat