Jako první se probírám ze šoku. Ostatně, ještě aby ne, mám už v podobných situacích praxi. Dan je teprve amatér a ještě toho moc nezažil a ségra si patrně za dobu své nepřítomnosti odvykla. Nebo spíš je v háji z toho, co bude následovat.
"Silvi ..tohle je můj konec .. je jasný, že to byl on .. najde mě a zabije mě.." promluví ségra po minutě ticha.
A já jí bohužel musím dát za pravdu. "Jo, vybuchování všeho možnýho je taťkův styl. jen doufat v to, v co doufám celý svůj do mafiánských intrik zapletený život - v to, že by neublížil svému dítěti."
"Jak můžeš doufat, že ti neublíží, když chodíš do školy s modřinama na krku?" ozve se Matthias a vyleze zpoza stromu. Netuším, co čekal, že bude po výbuchu následovat, každopádně od něj bylo velmi hrdinské schovat se a nechat holky napospas osudu.
"Vážně neublíží. Nebo nezabije, musím-li to říct takhle," dodávám. A vidím, že jsem ségru moc neuklidnila. Pořád je tady ale naděje.
"Matte, máš známý u FBI, postaráš se o to, aby zjistili, co přesně bylo příčinou výbuchu? Poznám, co dělal otec. A nějaký otisky prstů by se taky šikly. A původ toho cizího čísla."
"Jasně, zařídím to." odpoví Matt a ihned popadne mobil do ruky. "Hele .. zmeškanej hovor od Jamieho .. Dane, neříkal jsi, že ti taky volal?"
Až v tu chvíli si všimneme, že Dan sedí na zemi vedle louže krve.
"Proboha, Dane .." rozbíhám se prozkoumat jeho zranění. Po zjištění, že mu pouze vystřelilo sklo z auta do ruky a má jen žilní krvácení se uklidním. Sundávám si šátek z krku a ruku mu znalecky obvážu.
"Věděl bych o lepších věcech, při kterých by šel ten šátek zničit," zašeptá mi do ucha. Super, myšlení na zvrhlý věci ho očividně nepřechází ani v krizových situacích. "A jo, Jamie mi volal .. asi to bude něco vážnýho, když volá i tobě. Radši mu brnknu."
Jamie telefon zvedá téměř rychlostí blesku. Slyším pouze Jamieho hlas, slova nerozpoznám, ale jen ten tón jeho hlasu a rychlost mluvy mě v kombinaci s Danovým blednoucím obličejem dost děsí.
"Cože? Olivie? Kde? mluv pomaleji, Jamie .. " ... "Děláš si legraci? Odveď jí domů, prosím .. přijdu brzy a postarám se o ní." ... Se slovy díků Dan telefon položí a upře na mě pohled, ve kterém vidím znak naštvanosti, lítosti a bezmoci.
"Jamie našel motající se Olivii venku ve špinavých věcech, flaškou rumu v ruce a neustále blekotající něco o tom, že takhle to vůbec být nemělo .. asi totálně na mol .. odvedl jí domů. Musím se o ní jít postarat."
"Vůbec, první musíš do nemocnice. Silva se o Olivii postará, že jo, ségra?" zapojí se do hovoru Soňa. "Já s Mattem mezitím zajistíme ty potřebné důkazy."
A tak se s Danem vydáváme pěšky zpátky do města, celou cestu mlčíme. Není potřeba slov na to, aby jsme tušili, co se tomu druhému honí hlavou. Na náměstí se rozdělíme a já mířím k Danovi domů.
Zvoním a nervózně přešlapuji přede dveřmi. "Ahoj .. Soňo?" zdraví mě překvapený Jamie.
"Ahoj .. nejsem Soňa, ale Silva, ale o tom potom. Kde máš tu ožralu?" zavtípkuji a následuji Jamieho do Danova pokoje, kde se na posteli válí Olivie. Kdyby jen tak věděla, co se tam několik předchozích nocí dělo .. neubráním se úsměvu.
"Postaráš se o ní? Chci se stavit za Chlo." optá se Jamie a podle toho, že se u toho obléká a kouká nervozně na hodiny soudím, že nemám na vybranou. Dokud spí, asi to přežiju. A až se vzbudí, aspoň trochu vylepším přátelské vztahy.
Zazvoní mi mobil. Matthias. Potichu se vykradu na chodbu a zvedám mobil. Během hovoru mě zaujme složka ležící na botníku.
"Silvi, tady Matt. Nebudeš věřit, čí bylo to číslo, které nám poslalo sms."
"Alexovo?" ptám se, na devadesát procent jistá kladnou odpovědí.
"Ne .. Oliviino. Zablokováno bylo dnes dopoledne." Proboha.
"Cože? Co ta s tím může mít společného? Nevím o tom, že by do toho všeho byla nějak zapletená, snažili jsme se jí udržet pryč .. leda že .. jak jí unesli.."
"Spíš jí ukradli mobil. Uvidíme podle otisků. Nějaké tam jsou, čekáme na výsledky. Každopádně jí nespouštěj z očí. Kdo ví, co by jí mohli udělat." Dodá Matt a zavěsí. Super, takže já se teď budu stresovat v jednom domě s obětí tátových intrik. Opět mi ničí život tím, že do všeho zaplétá všechny mé nové známosti.
Rychle zkontroluji, jestli je spící Olivie stále na svém místě a vracím se ke složce ležící na stolku. Chvíli se přemlouvám být slušná a nestrkat nos tam, kam nemám, ale zvědavost nakonec vítězí a čtu složku na otevřené stránce.
Částečná adopce? Páni .. není divu, že se Olivie opila, pokud tam složku nechala ona, a to se můžu vsadit, že nechala .. listuji dál a pohledem přelétnu kopie informací o mém otci. Když chci složku vrátit na stůl, otočím jí vzhůru nohama a vypadne z ní pár papírů. S nadávkami je sbírám a chci je vrátit na své místo, v tom mě ale jeden z nich zaujme.
Fotka Alexe s mojí ségrou v objetí. A k ní svorkou připevněný lísteček se jménem "Soňa Siegel, 11.11.1993" .. jméno a rok narození sestry ..
a v tu chvíli mi dojde, že Olivii do toho rozhodně nezapletl můj otec.
Žádné komentáře:
Okomentovat