Ležím v posteli a přemýšlím o tom, co se stalo. Pořád se mi vybavuje zřízená Samantha, jak se roztřeseně hroutí na moje rameno. Sice jsem měla původně v úmyslu odvést jí k sobě domů, ale pod její tíhou jsem skoro nemohla jít a přece jenom jsem byla celkem vyčerpaná, on pátej měsíc s člověkem leccos udělá, takže jsem se rozhodla vrátit se ulicí a zamířit k Mattovi.
A Matt... vzpomínky jeho starostlivosti střižené s vášní mne opravdu sráží na kolena. Uvědomuji si, že k němu cítím víc, než co jsem kdy cítila k ostatním klukům. Než co jsem kdy cítila ke komukoli. S Jamiem to je jiné. Je fajn mít stálého kluka a je i dost pěkný, ale... je něco co jsem ztratila... tu jiskru. Asi ho už nemám tak ráda jako dřív... jako teď Matta.
Kromě toho, že jsem nevyřešila tu záležitost s Jamiem, s kterým jsem už snad měsíc nemluvila, pořád nevím jak to bude mezi mnou a Mattem. Převaluji se na posteli a nemůžu usnout.
A jakmile se mi podaří na chvíli zabrat, budí mne pronikavý zvonek. Kdo to sakra je?! Hrabu se z postele, přehazuji přes sebe jen župan. Máma je pryč, asi u nějakého svého "přítele". Služebná večer odchází, takže tu jsem sama. Klidně by mě mohl zabít nějakej vrah.
Šourám se ke dveřím. Matthias. Matthias právě vtrhnul do našeho domu s úmyslem udělat mi snídani?!
Nad míchanými vajíčky na sebe rozpačitě zíráme a až po chvíli se odhodlám promluvit. "Proč tu jsi Matthiasi?"
Naše konverzace jakoby neexistovala, možná to je sen, přemýšlím. Najednou slyším, jak mluví o párech a o věrnosti a zprudka mi začne bušit srdce. Když dodá něco o ochotě být po mém boku, mám pocit, že omdlím. Za chvilku už se ocitnu v jeho náručí a hlasitě vzlykám, nic kolem nevnímám, jen jeho hruď, teplé a objetí a tichý dech.
„Chloe je ti jasný, že je to buď já, nebo dítě? Oba nás mít nemůžeš. Promysli si to. Nechci, aby si litovala.“ říká a s polibkem na moje čelo odchází. Zírám za ním, zírám na zavřené dveře a hroutím se na podlahu.
Tohle je víc, než o čem jsem kdy snila... ale proč si představuju sebe, Matthiase a to malé jako rodinu? Já vím, je to bláznivá představa a vím, že se nikdy v životě nesplní - ale jak si můžu dovolit o něčem takovém snít?! Stejně bychom to ani jeden nezvládali. Dělá to i pro moje dobro.
Samozřejmě, že si vyberu Matthiase. Na tom dítěti mi nezáleží. A i kdyby trochu... bude mu líp u jiných lidí.
Úplně jsem se ho zapomněla zeptat na Samanthu... i když, ta teď asi spí... v jeho posteli. Při té představě jakoby ve mně vzplanul plamínek žárlivosti, ale rychle se ho snažím udusit, pamatuju si, v jakém byla stavu. Asi k němu vážně něco cítím...
Zvedám se a koukám na hodiny. Půl devátý. Moc pozdě na to, jít spát. Navíc jsem nabuzená. Zapínám kávovar a pouštím si svoje ranní cardio. Při skocích se nezvykle zadýchávám - už to není to, co třeba před měsícem. Když mi projede při jednom cviku břichem prudká bolest, rychle si sedám na zem a zhluboka dýchám. Matt má pravdu, měla bych odpočívat. Dnes byla krušná noc a skoro jsem nespala. Začínám to na sobě cítit.
Beru si kafe k sobě do pokoje a v pohodlí postele otvírám notebook. Do googlu zadávám "poptávka adopce" a vyjede na mě řada inzerátů od spousty slušně vypadajících lidí. Vybírám ty nejlépe vyhlížející a dávám příkaz k tisku. I přes stále chladnější počasí si oblékám šaty, přes ně koženkovou bundičku a dokument si strkám do kabelky. Dnes je nádherný den na nákupy.
Asi v jednu, s plnýma rukama tašek trochu unaveně usedám na lavičku a vyndavám IPhone. Vytáčím Matthiase. Zvedá to celkem rychle. Snad bude mít čas.
"Nazdar, jak vypadá Samantha?" ptám se vesele, snažím se nedat najevo svojí nervozitu.
"Je jí líp, pořád odpočívá a dává se dohromady." odpovídá nicneříkajícím tónem.
"No víš... potřebovala bych s tebou něco vyřešit. Napadlo mě, jestli bys nechtěl zajít na oběd? Jsem zrovna v nákupáku, tak bychom mohli zajít třeba na pizzu..." můj hlas zní podivně pisklavě.
"Ehm... jo, mohl bych si udělat čas. Tak za čtvrt hodiny v pizzérce?"
Je tu přesně na čas, i když měl tak málo času a já se snažím vypadat co nejupraveněji. Upíjím lehkou colu a dívám se z okna když přichází. Když mě líbá na tvář, snažím se mu věnovat ten nejzářivější úsměv, co umím.
Objednává si těstoviny, já si dávám šunkovou pizzu. Když dojíme věnuje mi zvláštní pohled. "Chtěla jsi něco vyřešit."
"Ano," napiju se coly, "víš, jaks mi dal ráno na vybranou."
Vážně přikývne. Vyndavám z kabelky informace o páru hledající dítě a podávám mu je. Chvíli přejíždí papír očima a pak se na mě šťastně podívá.
"Rozhodla ses..."
"Pro tebe." dokončuji jeho větu. "Myslím, že to je moudré. Asi bych nebyla dobrá matka. Nedokážu si to představit." smutně se zasměju a sklopím oči. Asi o tom ještě nedokážu žertovat.
Platí za nás jídlo a zvedáme se k odchodu. "Musím říct, že jsi mě celkem překvapila. Ale udělala jsi mi radost." plamínky v jeho očích ve mě vzbuzují nepředstavitelnou vášeň. Přistupuji k němu.
"U mě doma nikdo není. Možná bychom mohli jít tam. Jestli máš čas."
Kývne hlavou a já se skláním pro kabelku, ale když se zvedám, najednou se mi točí hlava a ztrácím rovnováhu. Nebýt Matthiasova pevného objetí, asi bych skončila na zemi.
Vyděšeně se na mě dívá. "Jsi v pořádku? Tohle není dobrý Chloe."
Opatrně se o něj opírám a nechám se podpírat při východu z restaurace, dokud nevyjdeme ven kde mě posadí na lavičku.
"Jsem jen unavená." usměju se.
"Jo, bylo toho na tebe fakt moc. Asi ses moc nevyspala co? Víšco, odvedu tě teď domů. Myslím, že dnešní dávku sexu už jsme si odbyli." zakření se.
"Ale..." snažím se protestovat, načež mě umlčuje polibkem. Když mě vysazuje doma, ubezpečuje se, že mi je dobře a zvládnu dojít tu vzdálenost od branky ke dveřím a já sleduju jeho odjíždějící auto, je mi to jasný.
Zamilovala jsem se do Matthiase.
Žádné komentáře:
Okomentovat