Tyhle dny jsou tak strašlivě nudný. Chození do školy zatímco
se můj bratr potuluje s mafiány, aby mě nemusel zabít. Matthias je
v Paříži, takže ani hodiny zvoleného semináře mi nepřináší žádnou radost.
Chloe je co chvíli v nemocnici nebo doma. Ne, že bychom se někdy bůhvíjak
bavily, ale momentálně by byla jednou z nejzábavnějších osobností na
škole. Samantha se lečí v teplíčku domova. A protože vím, že už je
naprosto v pořádku, nechápu, proč se do školy ještě nedostavila. Je sice
snad ta poslední, se kterou bych chtěla trávit volný čas, nicméně bych třeba
mohla něco vyzvědět. Anebo se doptat na to její posezení v mafiánskym
doupěti. Nejraději bych se o tom dozvěděla od bratra, ale s tím se pro
jistotu míjíme.
Nudu tedy zaháním sportem. Chodím nebo běhám do míst, kde by
se mohl kdokoliv zapletený do mafie zdržovat. A vzhledem k tomu, že naše
město není tak malý, zabírá mi to spoustu volného času a tím pádem i snižuje
pravděpodobnost nudy a zblbnutí ze samoty. Taky mi to pomáhá pročistit si
hlavu. Poslední dobou se až moc zamýšlím nad tím, jak nefér život může být. Co
když můj bratr má spoustu věcí, aby si matka nepřišla hloupě? Že přivedla dítě,
které vzniklo kdesi. Dan byl vždy slídil a jsem si jistá, že si touhle
informací, která by tátu zničila, vynutil většinu toho, co má.
Dnes večer si to chci ale opravdu užít. Odhodlávám se jít po
dlouhé době někam sama a vybírám si klub U Žraloka. Ani nevím, jaký to tu je, nicméně
hodlám rozhodit sítě. Dlouho jsem s nikým nespala a sakra že mi to chybí.
Liju do sebe jednu skleničku za druhou a žádnou z nich nemusím platit. Ty
malé černé šatečky dělají dost. A já mám radost, že je o mně zájem. Naposledy
jsem se tak, jako v posledních dnech, cítila ještě před proměnou. Ještě
před tím, než byl Dan skvělej hudebník a Silvie holka, která mě dostala tam,
kde jsem. Po celou dobu na mě pomrkává jeden chlápek. Hladinka alkoholu mi v krvi
postupně stoupá a zdá se, že se mi začíná nebezpečně motat hlava. A to se mi
přestává líbit. Vím totiž, jak vypadá opilost a tenhle stav to rozhodně není.
Probouzím se v autě. Je černý, jako většina těch od
mafie. Zatemněná skla u zadních sedadel. A náhle si vzpomínám, že to auto znám.
Jen mě tentokrát neveze Alex, ale někdo úplně jiný. Dostávám strach. Odváží mne
do jejich lesa. Do toho, kde si
předávají tajné balíčky. Najednou zastavujeme a on mě prudce tahá z auta.
Svazuje mi ruce za zády tak, abych s nimi nemohla hýbat, drží mne pod
krkem a opírá o auto. Sápe se po mne jako zvíře. Křičím. A jediné jméno, které
mne napadá je Alexovo. Snažím se mu bránit, ale čím více se zmítám, tím více mě
škrtí. A v tu chvíli omdlévám.
Nachází mě až Jamie. Vím, že s někým volá a zaslechnu
jméno Dan. Potřebuju nějakou dobrou historku. Něco, co mi sežere a Dana tím
nedostanu do potíží. Nebo alespoň zatím. „Co se stalo, Jamie?“ „No na to bych
se měl ptát já ne?“ A všímám si, jak mrká na pohozenou láhev rumu vedle mého
těla. Bastard! Zachránce mě bere do náručí a odnáší k nám domů. Očekávám,
že by začal s otázkami a tak mu vyprávím historku, která je zcela
vymyšlená. Ale vím, že náš bláhově zamilovaný Jamie uvěří všemu. A navíc,
zasáhne to jeho duši a já potřebuju tu svou rychle napravit. Na pár minut
usínám. Probouzí mě ale lehké hlazení ve vlasech. „Jamie…?“ „Promiň Olivie. Nechtěl
jsem tě probudit.“ „To je v pořádku. Vím, že chceš utěšit. Znám tvou
situaci. Ale nejdřív pomoz ty mě.“ A odhazuji své triko na zem.
Naše příjemné milování ukončuje až zvonek domovních dveří. Nechávám
Jamieho, aby otevřel, zatímco si stelu v Danově posteli a snažím se rychle
usnout. Na Silvii totiž opravdu náladu nemám.
Probouzím se sama v celém baráku. Jdu se osprchovat a
dát do kupy, neboť i sobě jsem odporná. A mám hlad, takže si jdu obstarat něco
k jídlu. Od vaření mě však odhání zvonek. Neříkám, že bych návštěvy
nevítala, ale na těch pár nudných dní je té společnosti nějak mnoho. Když
otevírám dveře, nemůžu uvěřit svým očím. Matthias se vrátil! Vypadá poněkud
překvapeně. A vzápětí zjišťuji proč. „Ne. Dan není doma. A netuším, kdy přijde.
Chceš jít dál?“ „Jo, to bych moc rád.“ Vedu ho do kuchyně a jsem požádána o
porci špaget navíc. Najednou mě tahle společnost velmi těší. Trochu vtipkuje,
ale jakmile se dáme do jídla, jsme jako rybičky.
Zvedám se s našimi talíři, když v tom se na mě
Matthias vrhá. Nejdříve vůbec nechápu, co se děje. Vždyť o mně nikdy nejevil
zájem. S Danem se mi často posmívali. Dokonce si ani nepamatoval moje
jméno! Reaguju ale okamžitě. V pozadí slyším, jak dopadají talíře na zem a
rozbíjí se o kamennou podlahu, ale je mi to jedno. Jsem na vrcholu blaha. Po takové
době. Tolik dlouhých dní i prosněných nocí, kdy jsem tajně doufala a
představovala si, jaké by to bylo spojit mé rty s jeho. Spousta popsaných
papírů jeho iniciály. Musím říct, že je to dokonalé. Lepší, než jsem si
představovala. Nechápu, proč jsem z toho tak mimo. Kdyby to byl úplně
první polibek, který jsem kdy dostala. Ale není. A stejně je nejlepší ze všech.
Odtáhneme se od sebe. Moje vlasy jsou úplně rozcuchané, jak
mi držel hlavu u svých rtů. V těch jeho jsou stále zapletené mé prsty.
Zhluboka dýcháme. Jeho šedohnědé oči mě rozpouští na místě. Musím se na něco
zeptat. „Matte…?“ Kývne na mě. „Jseš si jistej, že já?“ „Jo. Čekal jsem, než
nabereš zkušenosti. Než zjistíš, že sex nedělá jen kluk, ale musí se snažit i
holka, aby si to užili oba. A ne jako některé slečinky, které si lehnou a
čekají, co bude dál. Chtěl jsem si to s tebou užít. A taky že užiju.“ A
roztáhne ten svůj úsměv přes půlku obličeje. Skáču mu nohama okolo pasu a vrhám
se mu na rty. Zavírám oči a cítím, jak se pohybuje po kuchyni, se mnou
v náručí. Je mi jedno, kam jdeme.
Netuším, jak dlouho si užíváme vzájemně propletené jazyky,
když mě povaluje na mou postel. Líbá mi krk a přitom rozepíná kalhoty a hází na
zem. Pak se zvedám a oplácím mu stejnou mincí. Přihazuji ještě své i jeho
tričko a otáčím Matthiase zády na matraci. Sedám si obkročmo na něj a dál ho
horlivě líbám. Nechávám si rozepnout podprsenku, jež mizí kdesi v mém
pokoji.
Pozici nahoře miluju. Vidím na něj. Na jeho obličej. Na jeho
úsměv. Na jeho rty i oči, které vždycky prozradí mnohé. Užívám si ho
v sobě, jak dlouho a jak hluboko chci. On nemůže nikam uhnout. Může si
pouze vychutnávat mě a mou touhu po něm. Postupně zvyšuji tempo a prohýbám se
v zádech, zatímco mi hněte má prsa. Vím, že mi to nebude trvat dlouho, než
mé tělo začne tepat v příjemných křečích slastného zážitku.
Po uvolnění mém mě žádá o uvolnění své. S úsměvem
přikyvuji a přesunuji pozornost rtů do poloviny jeho těla. Netrvá to dlouho a
už vím, že bych ho mohla dodělat, jenže já přestávám. Možná je to ten jediný
den, kdy s ním něco takového zažiju. A jestli ano, pak ho chci využít na
maximum. Ve chvíli, kdy v sobě cítím jeho tepání, vletí do dveří Dan.
„No to si ze mě děláte prdel, ne?“ Netváří se zrovna
nadšeně. A vlastně bych to ani nečekala, pokud už ví, co jsem dělala se Silvií.
„Dane, vypadni! Tady nemáš, co dělat! To, že nejsem tvá sestra ještě neznamená,
že můžeš do pokoje vcházet bez klepání! A jsi snad hluchej?! To jsi nás
neslyšel nebo co?!“ „No slyšel.“ „A co sis jako myslel? Můžeš mi to laskavě
říct?!“ To už ale křičím pře zavřené dveře. S Matthiasem se oblíkáme, co
nejrychleji. Upřímně, není to úplně takový konec, jak jsem si představovala. Na
druhou stranu, co víc si přát?
Společně sbíháme schody do haly a já mířím do kumbálu pro
smeták, abych zahladila stopy po vášnivém vzplanutí. Když přicházím do kuchyně,
všímám si postavy opřené o TV set. Nijak jí nevěnuju pozornost pravděpodobně
z důvodu, že dole slyším hrát Dana a tak se domnívám, že by sledující
osobou mohl být Matthias. Pokud se tedy ještě nevypařil. Nicméně se ke mně
neblíží on ale Samantha. „Tak vy jste spolu spali jo? Musíš vyjet úplně po
všech, že jo? Nestačí ti každej kluk na škole, kterej alespoň trochu vypadá
k světu, ale musíš mít celou sbírku, viď?“ „Jakou sbírku proboha? Klid
Sam.“ Snažím se jí domluvit. Ale nějak mi přijde, že čím víc s ní mluvím,
tím je naštvanější. „Nehodláš mě zmlátit, že ne? Tvoje ruce v pěsti se mi
vůbec nelíbí. Když jsem teď spala s Matthiasem, nepotřebuju modřiny, aby
si všichni mysleli, že jsme dělali bůhvíco. Vlastně bych ocenila, kdyby to
nebylo veřejný tajemství.“ „To si piš, že nebude. Ještě by to zlepšilo tvojí
reputaci. A o to rozhodně nestojím. Myslela jsem, že bychom mohly zakopat
válečnou sekeru. Že bychom se mohly zkusit normálně bavit. Ale s děvkou jako
jsi ty? To nejde. Dáš každýmu a je ti jedno, co s tebou dělají.“ Teď mě
vážně naštvala. Dám jí obrovskou facku, že druhou chytá o barový pult. „Jestli
si myslíš, že dám každýmu a nezajímám se o to, jak je se mnou zacházeno, tak to
se šeredně mýlíš. A navíc. Děvka by si nechala zaplatit. Mě nikdo z domu vyplácet
nemusel. Já na rozdíl od tebe vím, kdy překážím. A momentálně jsi to opět ty.
Takže vypadni z našeho domu nebo ti rozbiju hlavu o ten pult. A jsem si
jistá, že bez krávy jako ty se tenhle svět obejde.“
Žádné komentáře:
Okomentovat