Probudím se z celkem zajímavého snu. Na to, že se Soně líbím já, jsem to já komu se zdají erotický nesmysly jak ve čtrnácti. Ale ona je přece na tyhle sny moc slušná. Sakra, Dane, co tě to popadlo? S touhle by to byl běh na pěkně dlouhou trať a tobě trpělivost všude kromě muziky schází... Pochopitelně jsem dělal že jsem to neslyšel. Nebo mi to nedošlo. Ale není hloupá, takže rychle utekla. Vlastně právě když jsem se jí chtěl zeptat na ten křížek. Ne že by mě tedy nezajímala i ta modřina. Být to kdokoli jiný, od ségry až po Chloe, automaticky bych předpokládal cucflek, ale u ní? Třeba je ale zadaná. Nikdo neřekl že být nemůže. Může randit v neděli v kostele s nějakým ulízaným synem kněze kterej jí na rozloučení podá ruku.
"Ségra, vypadni z tý koupelny!" Za půl hodiny začíná škola a byt smrdí směsicí všemožných voňavek. Nebývala taková vždycky. Pamatuju jak jsem jí v sedmý třídě musel bránit před partou ostrých děvčat. Malá roztomilá blondýnečka... Později, už coby drsná černovláska, se jim všem pomstila svým specifickým způsobem. Ale já si pamatuju vážně dost. I Chloe, jak ve svých šesti letech pobíhala po hřišti ve svých značkových hadříkách. "Jednou se s tebou ožením, Dane," říkala mi vždycky když jsem jí postavil hrad z písku a ozdobil ho lučním kvítím. Už tehdy jí to moc nemyslelo. Ale aspoň se zbavila těch přebytečných kil. Kámoši jsme zůstali dodnes, ačkoli pochybuju že někdy staneme u oltáře. I že tam ona dotáhne kteréhokoli z potenciálních otců. Stejně ani nevěřím že si to děcko nechá. Posměšky kolem postavy z dětství ji poznamenaly. To kvůli nim většina jejího šatníku připomíná plavky. Vlastně bych řekl že každá coura se jí stává z mindráků v minulosti. "Tak Olivie! Plastiku si stejně v koupelně neuděláš a nic jinýho ti nepomůže!"
Ani nevnímám její určitě neslušnou odpověď po níž se oblak voňavky ještě znásobí. Provokativně se rozkašlu a mířím do přízemí odkud voní daleko příjemnější vůně. Matinka zas dělá lívance, paráda.
"Jak pokračuješ s tím sháněním bubnů? Zítra máme zkoušku kapely," připomenu jí. S Jamiem jsem mluvil včera a ujistil se že naši domluvu nezapomněl s vystřízlivěním a počítá s tím. Za ty prachy který ušetřil když jsem za něj zacvakal útratu koupil Chloe pugét růží poté co ho oblbla že děcko čeká s ním. Je asi jedinej kdo tomu věří. Zjevně na jeho proměně ve frajera hodného své bárbíny budem muset ještě hodně zapracovat.
"Dane, už jsem pro tebe udělala dost. Nemůžeš..." vztekala se mamina.
"Až táta zjistí že je Olivia jeho nejlepšího kámoše, vyrazí tě. A coby žena v domácnosti bez jeho výdělků nepřežiješ ani víkend. Nemáš ani střední..." připomněl jsem jí mezi sousty vynikajícího jídla. Jo, vařit matka umí. A že střední nedodělala protože čekala mě je detail. Zjistil jsem to celkem snadno, když mi docvaklo proč mamině pravidelně přichází na účet stále stejná částka alimentů. Vždycky jsem byl zvědavé a všímavé dítko, takže jsem se téhle indicie chytil a nespokojil se s máminým výmyslem že jí splácí půjčku. Jak taky, když nic nemá. Otec nebyl zas tak pitomej když s ní podepsal předmanželskou smlouvu, takže má po svatbě stejný houby jako před ní. To víte, většina puberťáků sama doma pořádá mejdany. Já hrabu v lejstrech.
Nadechovala se k proudu nadávek na mou pochybnou morálku, s níž vydírám vlastní matku, ale naštěstí se konečně objevila ségra, takže si vztek vybila na ní a jejím vyzývavém šatníku. Ta jí na oplátku vynadala za sladkou snídani. Zblázněte se ze štíhlé linie! Nacpal jsem do sebe šestý lívanec a po bleskové zastávce v koupelně honem vypadl.
Příchod do školy mi přinesl několik zjištění a ne všechna byla tak příjemná jako když jsem si spojil Jamieho a Matthiasův shodně naflákaný ksicht. A pak že mě Jamie nepřekvapí. Mattovi jsem to přál. Ne že bysme se vyloženě nesnášeli, ale už odmala mezi námi byla až nezdravá soupeřivost. Jediný co nás spojovalo byl Alex. Ale ten se furt neukázal a nereagoval ani na zprávy.
Další negativní zjištění bylo že jsem zapomněl na odpadlou první hodinu. První hodinu ve čtvrtek začínají totiž mé spolužačky tělákem, který kluci mívají odpoledne. Co budu tu hodinu dělat?! Ze šmírování holek při převlíkání jsem vyrostl v prváku, takže jsem ji chtěl využít k ranní cigaretě na záchodech. Sakra, obsazeno. Zalomcuju klikou. Kterej idiot tam honí?! Zaslechnu dívčí zakletí. Jestli zjistím že tam je s někým ségra, vážně vyhodím všech šest lívanců na podlahu. Jsou věcí u kterých by starší bratři své malé sestřičky nemuseli vidět. S odvahu dodávajícím nádechem vyrazím dveře. Opět z mé charakteristické zvědavosti, která mě jednou asi přivede do hrobu. "Tyhle jsou klučičí, Soňo," upozornil jsem ji asi po minutě, kdy jsem lapal po dechu. Nemělo by mě překvapit, že se Soňa převlíká o samotě, ačkoli nevím co by na ní ostatní spolužačky vykoukaly. Možná bych dokázal pochopit i její zavrčení "sakra". Desetkrát se pomodlí a bude jí odpuštěno...
"Zase ty. Ještě se tu moc nevyznám a holčičí byly obsazený. Měli jste mít volnou hodinu, tak co tu děláš?!" Tak slečna ještě seřve mě.
"Šel jsem si sem zapálit. Nabízet ti asi nemá smysl, že ne? Nechám tě oblíct," snažil jsem se od ní udržet odstup aby nemyslela že ji pronásleduju, vycouval a posadil se na parapet. Škrtnul a cigaretu vytáhl na tři potahy. To jsou šoky takhle po ránu... "Mimochodem, ty kozy je fakt škoda schovávat." Vlastně nevím, proč jsem to řekl. Možná proto, že se mi ten pohled vryl pod kůži... z několika důvodů. Nešlo jen o fakt, že mě u ní překvapilo černé krajkové prádýlko, ani o ten, že modřiny neměla zdaleka jen na krku a jako cucfleky nevypadaly. Šlo mi hlavně o znak, který měla vytetovaný těsně nad levou krajkou podprsenky. Stejný měl i Alex. Z legrace nám vykládal že je člen mafie, nejčastěji když byl ožralej.
Nebylo to ale jediný na co jsem si vzpomněl. Vzpomněl jsem si na jeden mejdan, kterej pořádal. Já jako obvykle podléhal své zvědavosti, takže když jsem objevil jednu fotku, vyzvídal jsem kdo na ní je. Obzvlášť mě zajímala jedna dlouhovlasá zrzka. Vždycky se mi líbily zrzavý holky, budily dojem dobrodružství. "Tohle je Silvia. Hezká, že jo? Její otec tomu všemu šéfuje. Nebezpečnej chlapík. Nikdo si s ní nezačíná, protože by to dopadlo katastroficky. Ale už to neřeš, Dane, jdem chlastat." Soňa jako by byla její hnědovlasá kopie. Která na rozdíl od ní skrývá svoje přednosti... a zřejmě i tajemství.
"Děkuju," přenesla mě Soňa zpět do reality a já musel zavzpomínat za co vlastně děkuje. Aha, za pochvalu výstřihu. Taky nečekané. Jako by nebyla tak slušná jak se dělá.
"Nemáš zač, Silvie," pronesl jsem potichu, ještě pod vlivem vzpomínky.
"Já...jak... nevím o kom mluvíš," vykoktala. Takže mě slyšela. A pak opět zmizela. Zapálil jsem si ještě jednu. A nakonec ze školy zdrhl úplně. Asi hodinu zkoušel volat Alexovi, ale nebral to. Kde, kurva, je?!
Poflakoval jsem se po našem rodném městečku a zašel i na pískoviště kde jsem Chloe stavěl její paláce. Tolik se toho změnilo... Vida, druháci už skončili. Ani jsem si neuvědomil kolik času uběhlo. "Čau, Sam," kývl jsem na pozdrav, když jsem pochopil že zamířila ze mnou. Zase změnila barvu vlasů. A vida, tentokrát zrzka...
"Dane. Ráda tě vidím. Za školou?" mrkla na mě. Možná to mělo vypadat koketně. A možná to zabíralo. "Mohl bys pro mě něco udělat?"
"A ty pro mě?" oplatil jsem jí mrknutí. Zrzky mě vždycky braly.
Žádné komentáře:
Okomentovat