Cink.
Zazvonění messengeru na mobilu mě vytrhne ze stavu naprosté apatie. Od doby, co jsem přišla domů, mi to v hlavě šrotuje a nejsem schopná vnímat nic okolo. Jak, sakra, může vědět, kdo jsem? Respektive kdo jsem kdysi byla? V životě jsem ho neviděla, tedy, myslím. Snažil se mi tím, že mě nazval "Silvie", něco naznačit? Naznačit, že zná mé "tajemství"? Měla bych se ho zeptat? Měla bych dělat, jako by se nic nestalo? Svou reakcí jsem mu už ale dost jasně naznačila, že jsem si pod oslovením Silvie nepředstavila to, že si mé jméno spletl se jménem nějaké sexy kočky s tímhle jménem, jak se chlapům často stává a většinou za to schytají ránu. Další možnost je zeptat se otce. Ten by ale pravděpodobně šel Dana rovnou oddělat hned, jak bych se zmínila o tom, že se na mě odvážil promluvit a je příslušník opačného pohlaví. A zeptat se Alexe .. to bych nejdřív musela vědět, kde je kurva Alex. A tahle myšlenka mě přivádí k popadnutí mobilu a přečtení si zprávy od Chloe.
Ahojky, jasně že jsem si tě ve škole všimla :)) Kluk, který chybí, se jmenuje Alex - ani bych si toho, že ve škole není, nevšimla, mám dost svých starostí. Jinak je to ale kus, ale drž se od něj dál, jede po něm spousta holek a hlavně spousta divných holek. Pa, Ch.
Jasně, co tak může mít tahle bloncka za starosti. Kdyby jen věděla .. Nicméně z té zprávy jsem se moc nedozvěděla. To, že po něm jede spousta holek, vím. Taky jsem mezi ně patřila. A to mě přivádí k Olivii, na kterou jsem dnes natrefila ve škole a úspěšně zdrhla, než si mě stačila pořádně prohlédnout. Netušila jsem, že chodí do téhle školy taky. Jestli mě pozná, bude to provar. Ale byla to snad jediná holka, o které mi Alex kdy řekl, že mu na ní záleželo. Prý to bylo nejlepší léto jeho života. A pokud spolu trávili nějaký čas i mluvením, ne jen divokým sexem, o kterém mi až moc detailně vyprávěl, mohla bych si s ní rozumět.
Tok myšlenek ale přeruší rusovlasé stvoření, které se posadí na lavičku vedle mě.
"Ahojky .. blbej den?" pozdraví mě, podá mi ruku a mile se usmívá.
"Ahoj," oplatím jí úsměv, "blbej den .. spíš blbej celej život."
"Alee, každej má lepší i horší dny, ale zase bude líp, uvidíš." Přátelsky mě poplácá po rameni. Ač jsem nikdy neměla tyhle znaky přátelství ráda, kor u lidí, které znám pár dnů, teď mi to nijak nevadí. A protože neplánuji vykládat jí o svém složitém životě, prostě jen přikývnu.
"Už sis našla nějaké kámoše?"
"Relativně jo, nečekala jsem to, ale baví se se mnou spousta lidí. Ty asi nejsi od nás z ročníku, viď?"
"Nene, jsem mladší. I když hodně lidí od vás znám dobře. Některý až moc.." řekne se zasněným pohledem a zrudne,
"Povídej!" pronesu se smíchem a čekám ódu na Matthiase. Po něm jede přeci každý.
"No .. jde o kluka, kterej je teď pohřešovanej, takže ho ani neznáš.."
"Alex?" přeruším jí.
"Jo .. koukám, že už jsi o něm slyšela. Na mejdanu na oslavu konce prázdnin .. a vlastně celé léto .. bylo úžasné jen díky němu. Hrozně mě změnil, ovlivnil .. a teď je pryč.." tak nějak nestačím zírat. Takže to v létě nebyla jen Olivia?
"Určitě se najde, znáš ho, někde se ožral a za pár dnů se zase objeví a bude dělat, jakoby nic. A mimoto by vám to spolu slušelo."
"Jo, asi jo .. musím letět, tak se měj, zase někdy!" pronese Sam a zmizí rychlostí světla. A mně už za chvíli taky začíná hodina, tak jdu pomalu do třídy a přemýšlím nad naším rozhovorem .. a pak mi dojde .. co jsem to proboha řekla??
Žádné komentáře:
Okomentovat