Kapitola čtrnáctá: Matthias

Dostal jsem tip. Prý by se tam mohl schovávat Alex nebo by o něm mohli něco vědět. Mám pocit, že v poslední době se jen o někoho starám, Chloe mi volá ve dne v noci a Alex zmizel, mohlo by to být ještě horší?  Šáhnu pod sedadlo, basebalová pálka je na svém místě. Člověk nikdy neví, co se mu bude hodit v nejhorší čtvrti města.  Naťukám adresu do navigace a rozjedu se vstříc dobrodružství.  Navigace mě dovede k tržnici. Přemýšlím, jestli jsem zde už někdy náhodou nebyl. Tak jo, co tady přesně hledám. Nemůžu se každého ptát, jestli zná Alexe. Vystoupím a všechny oči se upřou na mě. No jo BMW se tady moc často nevidí.  Prý mám najít chlápka s dredy a s pravým rukávem jmenuje se Bob. Už si mě nikdo nevšímá a já koukám, co se zde dá sehnat. Vlastně všechno jak legálního tak nelegálního. Uvidím Boba a vydám se k němu. Sjede mě pohledem. „Ty jsi Matthias, že? John mě už informoval.“ „A?“ „Tvého kamaráda jsem neviděl, ale nejsi první kdo se mě na něj ptal.“ „Kdo se na něj ptal?“ „Nevypadal zdejší, nějaký chlap s holkou. Představil se jako Vincent Siegel, ale nezaručuju, že je to jeho pravý jméno.“ „Díky Bobe.“ „Vypadáš jako milej kluk neplet se do toho dokud není pozdě. „Nenechám kamaráda ve štychu. Co myslíš, že se děje?“ „Víš něco o Alexovi a jeho vazbách s mafií?“ „Občas žertoval, že je v mafii, ale nikdo ho nebral vážně, vždycky si hrozně vymýšlel.“ „Tak si představ, že všechno co říkal je pravda, třeba ti to pomůže.“  Vydám se směrem k autu nemám v úmyslu se zde zdržovat déle než je nutné. 

Při cestě zpátky k autu však zahládnu povědomou postavu. To je ta mrcha, co mě odmítla. Co ta tady dělá, neměla by si doma číst Bibli? Vydám se za ní, nepřipadá mi že by se tu nějak nevyznala a ztrácela jako já. Přesně ví, kam jde. A dost. Popadnu ji za ruku a praštím s ní o stěnu haly. „Co ty tady kurva děláš.“ Vypadá dost zaraženě. „Matthiasi pust…pusť mě.“ „Proč? Tobě se to nelíbí? Viděl jsem ty modřiny, stačilo říct, že to máš radši tvrdší.“ Přitisknu ji víc na stěnu. „Co chceš?“ „Chci vědět, na co si to tady hraješ, všechny oblbneš tím, že jsi nejslušnější holka na škole a potom se potuluješ v nejhorší části města, neměla by si náhodou touhle dobou doma pitvat myši nebo číst Bibli.“ „Víš…. Já nerada o tom mluvím, ale moje matka má problémy s alkoholem a každý den tráví tady a já jí musím vodit domů.“ Myslí si, že jsem blbej? Vím, že se přistěhovala jenom s otcem. Nicméně mám na starost důležitější věci než odhalovat tajemství svaté Soňi ne že bych mě to nelákalo, ale jindy. Pustím ji. „Věřím ti. Nikdo nemá ideální rodiče. Jakmile ji pustím, rozeběhne se a zmizne za rohem. Musím, zjisti, co skrývá. Už jen kvůli tomu, že mě odmítla. Dojdu k autu, uf vypadá nepoškozeně. Nevadilo by mi, kdybych se do téhle části města už nikdy nepodíval. Fuj. 

Je na čase obnovit staré ehm…známosti. Prolistuju telefonní seznam v mobilu. Bingo. Chvíli to vyzvání než se ozve zvonivý ženský hlas „Margaret Tyrell, FBI.“ „Chyběl jsem ti Em? „Matthiasi nečekala jsem, že se ještě někdy ozveš.“ „To si vyčítej jen sobě ty si náš vztah ukončila. Ty si se ochudila o nejhezčí chvíle tvého života. Potřeboval bych laskavost.“ „Pro tebe všechno. Co potřebuješ? Maty? Když už voláš nemáš chuť zavzpomínat na staré časy?“ „Zjisti mi něco o jménu Vincent Siegel a můžeme zavzpomínat, kdy budeš chtít.“ „Ok podívám se, za dvě hodiny na Sushi?“ „Dobře se ti za to odměním“ „O tom nepochybuju.“  Mít kontakty všude se prostě vyplatí, další věc co jsem se naučil od své matky.  Pokud se Margaret nezměnila, mám se na, co těšit. Jeden z mála románků, co jsem neukončil já. Prý manžel něco tuší, pche jakoby ten její byl nějaký svatoušek. Kolikrát jsem ho viděl utíkat zadními dveřmi od Dana z baráku. Ale co, když se chtěla vrátit ke svému manžílkovi. 

Zaparkuju před doma v garáži a všimnu si, že na verandě někdo sedí. Buďto jsem oslepl nebo je to fakt Jamie. „Tobě se ta fialová na obličeji nějak zalíbila.“ „Uklidni se, nechci se prát“ „A on se tě někdo ptal na názor? Co chceš?“ „Jde mi o Chloe. Já…já prostě nevím, co mám dělat. Nechci ji ztratit a nechat ji v tom nechat samotnou, ale představa že to dítě je tvoje mě úplně zabíjí.“ „Pláčeš na špatném hrobě já nejsem Chloe mě to nezajímá. A jestli chceš slyšet, že jsem s Chlo nespal tak to tě zklamu.“ Zvedne se a šourá se z verandy. Panebože to je trouba. 

Bezmyšlenkovitě mě nohy vedou do kuchyně a otvírám lednici. Vylovím láhev vodky a loknu si. „Matthiasi miláčku jsi doma?“  „Jsem v kuchyni“ Slyším klapání podpatků po schodech dolů „Maty máš nějaké plány na tenhle víkend?“ „Asi ne, co se navrhuješ?“ „Já, ty, mé modelky a Paříž?“  „Víš, co na tobě nechápu? Že mě v mém děvkařství  ještě podporuješ. Jiné matky by chtěli, abych si našel hodnou milou dívku, a ty mi ještě nabízíš své chudinky modelky jako oběti.“ „Jsi stejný jako já, láska není nic pro tebe a chci, aby si byl šťastný.“ „A co ty, ty seš šťastná? Co ten tvůj pilot?“ „Jsem. S kým myslíš, že tam poletíme. Kouknu na hodinky „Dobře těším se. Už musím jít, popovídáme si večer.“ Obejmu matku, seberu klíče z linky a vyrazím za Margaret. 

Do Sushi restaurace dorazím s pětiminutovým předstihem. Vezmu místo u okna a zatímco čekám na Margaret studuju menu. Když zvednu oči od menu, které málem upustím úžasem  jde mi naproti zrzavá kopie Angeliny Jolie. Panebože je ještě hezčí než před rokem. Políbí mě na tvář „Ahoj Maty“ „Panebože jsi nádherná, nerad to přiznávám, ale asi jsem se zamiloval“ „Od tebe to potěší.“ Usměje se na mě a svléká mě jejím zeleným pohledem. „Tak co si našla?“ Vytáhne složku a posune ji přes stůl „Je toho docela dost, budeš spokojený.“ „To už jsem teď“ „Maty budu se muset vrátit do kanceláře, ale večer chci svoji odměnu, jsem sama doma.“ „V osm jsem u tebe, adresu si ještě pamatuju.“ Políbí mě na tvář a odchází. Zírám na odcházející bohyni. Sakra ten zadek. Panebože ona nestárne, ale naopak mládne. Nikdy jsem se ji nezeptal na věk, ale tipuju tak okolo 30. 

„Přejete si pane?“ „Hele tebe já znám. Jen netuším, jak se jmenuješ.“ „Samantha.“ „Dobře Samantho dám si avokádové sushi sebou. A slečna si nic nedá?“ „Vidíte ji tady snad?“ „Jen se ujišťuji jestli se nevrátí. Můžu se tě na něco zeptat?“ „Hm.“ „Jak dobře znáš Olivii?“ „Je to Ofélie.“ „Ne je to Olivia.“ „Myslíš ségru Dana?“ „Jo Olivie.“ „Na jméně nezáleží, moc ne, spíš vůbec, proč?“ „Jen jsem se chtěla na něco zeptat. Myslíš, že je možný, že s ní Alex něco měl?“ „U Alexe je možný všechno potom co mi vyprávěl o tobě, mě u něj nic nepřekvapí.“ Její obličej v mžiku připomíná rajče. „Ty… ty to víš?“ „Jestli sis plánovala s Alexem růžovou budoucnost tak na to rychle zapomeň, nebyla by si první a ani poslední.“ „Blázníš? Já a zamilovaná do Alexe, pche.“ „No jak myslíš.“ Popadnu svou objednávku a zamířím k autu. 

V kapse mi vibruje mobil. Volá Danova ségra, co může chtít? „Ano Ofélie?“ „Pamatuješ si na mejdan před rokem u Alexe doma?“ „No víceméně asi jo, proč? „Potřebuju s tebou mluvit ohledně Soňi. Můžeš se stavit?“ „Taky mám pár novinek. Za chvíli jsem tam.“ Nahlídnu do složky od Margaret a hned na druhé fotce je Vincent s holkou, která je až moc podobná Soňě aby to byla náhoda. Olivia čeká už na verandě „Ahoj O“ „Pro jistotu už mi říkáš jen písmenkem?“ „No je to jistější Olivie.“ „Co to máš?“ „Až vevnitř.“ V kuchyni se srážím s Danem „Co tady krucinál děláš s mojí sestrou?“ „Klid brácho, musíme něco vyřešit. Vlastně i s tebou.“ „Jde o Soňu, není ta za kterou se vydává a myslím, že to není náhoda, že se objevila když zmizel Alex.“