Kapitola šestnáctá: Jamie

Samantha líbá fakt úžasně. Naši první společnou líbačku si opravdu užívám tělem i duší. Ještě nikdy jsem se s nikým takhle intenzivně a vášnivě nelíbal. Vůbec nevím, kde se to v ní vzalo, vždycky byla spíše taková hodná milá Sam a teď je z ní učiněná ďáblice. Úplně mi rozproudila krev v žilách a je vidět, že i ona si to užívá. Kdoví co by se stalo, kdybychom byli spolu někde sami, mimo civilizaci. Asi bych se neudržel. Jasně, vždycky to byla spíše jen moje kámoška, ale přes prázdniny fakt hodně vyspěla, stala se z ní sexy kočka. Nedokážu se ubránit představám.

Všude je ticho a tma. Dokonalý klid přerušuje jen ticho v Samanthině pokoji. Zapíná v rádiu nějakou romantickou slaďárnu a pomalými krůčky se ke mně přibližuje. Tají se mi dech a běhá mráz po zádech. Vykročím k ní a doslova z ní strhnu upnuté tílko, které obepíná její dokonalé křivky. Bože, jak je nádherná. Strhnu z ní i zbytek jejího oblečení a začneme se divoce líbat. Už za chvilku se oddávám pocitům slasti. Je tak vášnivá, dokonce lepší než Chloe, alespoň v tomhle oboru. Miluju to!

Najednou se vracím zpět do reality. Slyším holčičí hlas křičící moje jméno a hned mi dojde, že to je Chloe. Pokouší se o mě infarkt. Z dálky deseti metrů si hodnou chvíli hledíme jeden druhému do očí a ani jeden se nezmůže na slovo. Co teď? Mám dělat jako by se nic nestalo? Nebo si mám před ni kleknout na kolena a litovat svého činu. Nevzmůžu se však ani na jedno z toho. Místo toho, abych něco dělal, zvládnu jen koukat na místo, kde ještě před minutou stála vyděšená Chloe. Která tam už není. Pravděpodobně někam utekla, aby se mohla vybrečet. Její city jsou poslední dobou fakt nějaké divné. Není divu, když je nejspíš těhotná.
Ale co to? Chloe neutekla, ona omdlela! Panebože, co mám udělat? Ovšem než přimněju své nohy k pohybu, už se okolo ní sbíhá hlouček lidí, Chloe se probírá a odmítá jakoukoli pomoc. Konstatuje, že je v pořádku a dokonce odmítne, aby ji dovedl jeden starší pán domů. Místo toho vyskočí na nohy a utíká.
Tentokrát už ale opravdu neváhám a rozběhnu se na směrem, kam běží ona. Samanathu tam nechám, její chyba. Neměla se na mě hned při první příležitosti vrhnout. Líbá nádherně, to nepopírám, ale nejsem náhodou zadaný. A myslím, že líbání s jinou je to, co Chloe teď potřebuje nejmíň.

„Chloe! Počkej na mě!,“ křičím zadýchaně co nejvíc můžu. Konečně se po dlouhém běhu zastavím, když doběhnu na místo, kde sedí se skrčenýma nohama Chloe a pláče. "Chloe, jsi v pořádku? Nestalo se ti nic? Chloe, já si ti moc omlouvám. Ona si začla a než jsem stihl odmítnout, uviděla jsi nás. Jede po mně už delší dobu, já za to nemůžu Nikdy se mi nelíbila a je to jen moje kámoška. Prosím, odpusť mi!“ „Neříkej mi, že jsi nestihl odmítnout, když jste se líbali pěkné tři minuty. A bylo vidět, že si to náramně užíváš.“ Je mi jí líto. Řasenku má rozmazanou, slzy jí tečou po obličeji. V té chvíli mi dojde, že ji opravdu miluju a nechci o ni nikdy a za žádnou cenu přijít. „Chloe, lásko, já tě vážně miluju. Jsi to nejhezčí, co mě v životě potkalo. Nikdy se tě nevzdám, i přes tenhle malý úlet. Taky jsem se na tebe nevykašlal, když ses vyspala s Matthiasem. Koukej, mám kvůli tomu ještě tu modřinu.“

Nicméně ani tohle na ni nezabírá, utře poslední slzy a zase se dává do běhu. Asi si neuvědomuje, že jako těhotná by se neměla namáhat. To už jí ale říct nestačím, protože za chvilku mi zmizne z očí.

Jako bez života procházím ulicemi, přemýšlím o tom, jaký má život smysl a o tom, proč jsem se líbal se Sam. Pošramotí nějak tenhle incident náš vztah, který byl doposud jen kamarádský? Bude chtít Samantha víc? Ale co Chloe? Tu přece v tom nemůžu nechat samotnou. Navíc ten konkurz bubeníka v Danově kapele. Už tak mám toho nad hlavou a teď navíc kapela. Stále jsem se nerozhodl, zda tuhle práci vzít, či ne. Každé rozhodnutí má své pro i proti. Byl bych slavný, holky by po mě šílely, vydělal bych nějaké money. Ale už i takhle mám strašně málo času na Chloe, navíc škola, ve níž pomalu ale jistě zase začínám plavat. Jako by nestačilo, že jsem opakoval prvák.

To byly časy. Já ještě jako malý klučina, který se naplno věnoval fotbalu, chodil do posilky a na školu kašlal. V prosinci, když jsem podruhé navštěvoval prvák, jsem se seznámil s Chloe. Byla to láska na první pohled. Znal jsem ji už od nás ze školy, ale pořádně jsme se seznámili až na diskotéce v našem městě. Byla docela opilá, asi to přehnala, proto jsem ji doprovodil k sobě domů, kde také přespala. To se ale mezi námi ještě nic nestalo, musel jsem o ni dlouho usilovat, protože je opravdu krásná a každý na této škole ji chce. Naštěstí se mi to podařilo a teď, po půl roce to mezi námi dost skřípe. Kdo ví s kolika kluky se už vyspala. Já ji ještě nikdy nepodvedl, maximálně jsem se líbal se Samanthou, ale to mezi podvod nepočítám. Jsou i horší věci, například to, co Chloe udělala s Matthiasem. Už předtím jsem ho neměl moc v lásce, ale teď ho ze srdce nenávidím.

Najednou se něco změnilo. Nevšiml jsem si, že jsem už dávno došel za okraj města a necházím se v lesíku nedaleko od hlavní silnice. Osvětlení nikde žádné, auta nejezdí, proto vytáhnu svůj mobil a svítím si na cestu. Náhle však uvidím asi padesát metrů od místa, kde stojím, mužskou postavu. Co tady kdo dělá takhle večer? A není sám. Je tam ještě s nějakými chlapy a cosi vyndávají z kufru auta. Černé Audi. Počkat, nemá takové auto náhodou Alex? Ale co by ten tady dělal? No ano, je to Alex! Pohřešovaný už několik týdnů a stále se ve škole neukázal. Po chvilce ale všichni čtyři nasedají do auta a odjíždějí. Nestihnu se ale všimnout, kterým směrem, protože za sebou slyším zapraskat větvičku a je moje mise v háji.

„Čau Dane.“ Vida Dan. Co ten tady dělá? „Taky jsi viděl to, co já?,“ odpoví na můj pozdrav. „Nepřipomínalo ti to náhodu Alexovo auto?“ „No, vypadalo úplně stejně jako Alexovo. Neslyšel jsi o něm v poslední době něco?“ Nezdá se, že by se ptal z pouhé zvědavosti. Tak jako to nevypadá, že by tady byl čirou náhodou. Objevil se tak nečekaně. Vůbec mu nevěřím.